Když jsem byla malá, nebylo zvykem běžně jezdit na hory lyžovat. Byla jsem jeden z posledních pražských ročníků, který nejel v sedmé třídě na lyžařský výcvik. A tak jsem se měla seznámit s lyžemi až na střední škole.
V druhém ročníku jsme na konci zimy odjeli na lyžařský výcvik do Železné Rudy. Bydleli jsme v krásné horské chaloupce, na pokojích jsme měli piliňáky, venku byla spousta sněhu, předpověď slibovala jasné počasí. Prostě ideální podmínky k lyžování. Kámen úrazu ale nastal, když jsme se druhý den připravili na svah k rozřazení do družstev. Naše tělocvikářka nedbala mých prohlášení, že jsem na lyžích nikdy nestála a prosím o zařazení do posledního družstva. Prohlásila, že jsem dost šikovná na to, abych cvičnou loučku nějak sjela a ať nediskutuji.
Na startovní čáře jsem se ještě pokusila protestovat, ale marně. Paní profesorka mne se slovy „To zvládneš“, strčila do zad a já se rozjela z kopce. Vůbec jsem netušila, jak se lyže ovládají. Ale byla jsem opravdu dost šikovná, abych cestou nespadla. Jak se ukázalo, nebylo to žádné vítězství. Jela jsem šusem, po ránu byl sníh namrzlý a tak jsem dosáhla poměrně úctyhodné rychlosti. Už jsem ale byla dole a pocítila úlevu. Ouha, jela jsem stále dost rychle a ke mně se blížila veliká stodola. Ježíš, jak se na tom brzdí?? Nevím, proč mne tehdy nenapadlo si prostě sednout na zadek. Nenapadlo, ale podařilo se mi mírně zatočit a stodole se vyhnout. Polevila jsem v pozornosti a to byla velikánská chyba. Za stodolou byla ohrada a do té jsem se vší silou trefila. Odnesl to pohmožděný kotník a tím můj lyžařský výcvik skončil. Ačkoli se paní profesorka pokoušela narvat mi nohu se zinkoklihem do lyžařských bot, neuspěla.
Po zbytek pobytu jsem obhospodařovala ona kamna na pilinové pistole a chodila se opalovat. Dále jsem zajišťovala přísun proviantu na naše večerní posezení- dozor bydlel jinde. Byl to vcelku příjemný pobyt na horách. Zanechal ve mně lásku k zasněženým vrcholkům a nechuť ke všem sportům, při kterých má člověk něco přivázané na nohou. Ani na kole dodnes nepoužívám na šlapkách klipsy, ačkoliv mne všichni přesvědčují, že se pak jezdí lépe… A bruslit jsem se naučila v šedesáti. Ale s lyžemi jsem se ještě měla setkat a nakonec si je podrobit.
Manžel jezdil pravidelně v zimě s kamarády na Medvědí boudu nad Špindlerovým mlýnem na týden na „sportovní soustředění“. Jak se postupně kluci ženili, rodily se jim (tedy jejich manželkám) děti, tak se ze „sportovního soustředění-čistě pánské jízdy“ začala spíše stávat společná rodinná rekreace. A tak jsem se zase na hory dostala i já. Obout se do lyží jsem ale tvrdošíjně odmítala. A tak jsem se stávala na dobu, kdy dospěláci vyrazili na lyže, dozorem všech přítomných dětí. Děti pomalu rostly, rodiče jim pořídili lyžičky a nastal jejich výcvik. Naše Blanka už začala na lyžích trénovat, byly jí tři a půl roku. Musím říct, že jako lyžařský instruktor jsem se opravdu osvědčila. Přesně podle hesla „Kdo umí, dělá, kdo neumí, učí.“
V příštím roce si závod Konstruktiva 7 pořídil vlastní rekreační chalupu, přímo ve Špindlerově mlýně. Nebyli jsme tak odkázáni na jeden týden v sezoně, který jsme mohli čerpat na celopodnikové boudě.
Začali jsme jezdit i na týden na Vánoce a od Vánoc do Velikonoc na každý víkend. Manžel měl ale v sobotu zápasy v kuželkách a tak jsem jezdila s dětmi sama. Bylo to náročné ale super. Obzvlášť v první sezoně, kdy Járovi bylo něco málo přes rok. Jezdili jsme autobusem v pátek odpoledne, ve Špindlu jsme byli až za tmy. Vyvléct ho v krosně na zádech, za jednu ruku Blanču, v druhé tašku s jídlem na víkend, často v chumelenici, sněhem do poloviny Hromovky, byl docela záhul. Lyžařské vybavení jsme měli na chalupě celou sezonu.
Blanka už tu sezonu lyžovala sama na vleku a na sjezdovkách. Byla natolik ukázněná, že jsem jí mohla svěřit starším dětem. Ráno sjely kousek Hromovky, tam už měly u vlekařů protekci. Pak se shora projeli lesem na turistickou do Svatého Petra. Já tam zatím dorazila s Járou na sáňkách a „kontrolovala“ jsem Blanču u vleku.
Protože mladší sourozenci se hrozně opičí po starších a kluci bývají na všelijaké divoké aktivity čilejší, Jára stál na sjezdovce už v třech letech a třech měsících. Měl ale daleko do své klidné a spolehlivé sestry. A tak jsem stála před rozhodnutím. Buď přestaneme jezdit na hory do doby, než Jára „dozraje“ nebo začnu lyžovat. Milovala jsem hory, milovala jsem ty víkendy a nechtěla jsem děti připravit o zábavu a kamarády. A tak jsem si v bazaru zakoupila ojeté lyže a přeskáče. Teorii jsem ovládala perfektně, tak jsme mohli začít.
Vyrazila jsem s dětmi do Petra. Blanka se ujala úkolu mne trénovat, bylo jí necelých sedm. Jela přede mnou a chtěla, abych opakovala její obloučky. Po kuse se zastavila a povzbuzovala mne. Ještě dnes vidím lyžaře, jak se zastavují a baví se pohledem na malou holku, která volá:
„Mami nepadej, nepadej, vydrž…“ A když jsem sebou přesto plácla tak říká: „Mami, nic si z toho nedělej, já taky někdy spadnu.“
Lyže jsem pod jejím tréninkem zvládla za jeden víkend natolik, abych stačila svému tříletému synovi. Tedy alespoň první sezonu…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Marie Ženatová
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Píše se rok 2025, od sametové revoluce utekla už více než třicítka…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to…
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené…
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín.…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v …
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Kdyby mi ještě před časem někdo nabídl návštěvu koncertu Josefa…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě,…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Ten zlodej čas, ten zlodej čas mi mnoho vzal, vzal každú drahú…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Itálie je zemí mého srdce a Řím jeho městem. Dnes už ani…
Milá Carmen,
je to už pár let, co jsem byla na Vašem pohřbu a…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
My, starší ročníky, si ještě pořád pamatujeme, jak úžasné bývaly.…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Filmový a divadelní herec Jiří Bartoška patřil, zcela nepochybně,…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
„Tak jak ses vyspal?“ ptá se žena po ránu. Po pravdě řečeno, nijak…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Před třemi lety, 17. června 2022, skončila životní pouť…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Horké páteční odpoledne zrovna nelákalo na procházku příměstskými…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
V rádiu byl rozhovor s Helenou Fibingerovou. O jejich úspěších,…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Není to obyčejná zahrada. Je to sad pro malé děti. Možná je i…
Prolajdačená hudebka mi dala nedokončené základní klavírní…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
