Jak ale zjistit, kolik hodin spánku je optimální, když každý má jeho jinou potřebu?

Z řady průzkumů vychází stejný údaj: poruchami spánku trpí třicet procent Čechů. Stejná čísla se objevují i v dalších evropských zemích. Otázkou je, co si vlastně pod pojmem porucha spánku představit, když někdo tvrdí, že mu stačí usnout na pět hodin denně, zatímco jiný zívá i poté, co mu zazvonil budík po spánku osmihodinovém.

Faktem je, že naši předci spali déle, než je nyní zvykem. Matt Walker, profesor z Kalifornské univerzity uvedl: „Lidé nyní spí o dvacet procent kratší dobu než bývalo běžné před osmdesáti lety.“ A stačí si na toto téma promluvit s hodně starými lidmi. „Pamatuji se, že se u nás povečeřelo, pak jsem pomohla mamince s nádobím a úklidem, pak jsme něco zašívaly nebo pletly a šlo se spát. Bylo tma, nebylo co dělat, rodina se uložila k spánku, ale bylo teprve osm hodin večer. Táta vstával před pátou ráno do práce, tak chodíval spát tak brzo běžně. Jen v létě se o něco déle posedělo venku před domem,“ vzpomíná jednadevadesátiletá Marie z Ostravy. A dodává: „Někdy jezdím s mladými na chalupu a koukám jak pravnuci hledí do počítačů dlouho do noci. Oni svítí klidně ještě v jedenáct hodin a nikomu z rodiny to nevadí. To my neznali, my po večerech neměli co dělat, když jsem si udělali všechny domácí práce, tak jsme šli spát.“

Vědci poukazují na to, že lidé změnili své spánkové zvyklosti a návyky v souvislosti s rozvojem elektřiny a později televizorů, počítačů. Nežijí v souladu s přírodními cykly, už nechodí spát, když se setmí a nevstávají, když se rozednívá. Navíc málokdo spí v temnotě, jak bývalo běžné dříve. Do většiny bytů a domů svítí pouliční osvětlení, reklamy, jiná svítící okna. To všechno jsou faktory, které způsobují, že spíme nejen kratší dobu, ale spánek je také méně kvalitní.

Mnoho lidí říká, že jim stačí jen pár hodin spánku. Říkat to se stalo moderní v souvislosti s trendem spočívajícím v tom, že se mnozí lidé snaží být co nejvíce výkonní, úspěšní, pracovití. Dlouhý spánek mnozí považují za známku lenosti.

„Vstávej, chrápeš tady jako medvěd v díře,“ říká svému muži často sedmašedesátiletá Ivana, která tvrdí, že jí stačí spát šest hodin. Do půlnoci čte, ráno v šest má nastavený budík a před sebou řadu úkolů, přestože je v penzi. Chodí na brigádu, pomáhá jako dobrovolnice jedné staré dámě, navštěvuje kroužek jógy, stará se o dům a zahradu. Její muž usíná každý večer v devět či deset hodin u televize a ráno v osm ještě spokojeně pochrupuje. „Rozčiluje mě, jak spánkem marní čas. Místo aby si užíval život, spí,“ komentuje to Ivana.

Její muž má však jasno: „Já si vždy rád pospal o víkendech, tak proč bych si teď v penzi nedopřál to, co mám rád.  Ivana stejně do noci čte nebo sedí u počítače, nebavíme se, no tak si zachrápnu, no a co? Když se nevyspím devět hodin, cítím se unavený. Ivana říká, že se mám jít zeptat doktora, jestli je to normální, ale já nechápu, co by na tom mělo být nenormálního.“

Potřebu spánku má každý jinou, ale rozhodně je nesmyslné se domnívat, že někdo spánek nepotřebuje. I hrdinové, kteří tvrdí, že vydrží dlouho bez spánku, časem zpravidla odpadnout a ještě si ničí zdraví.

„Únava a pocit na usnutí přicházejí po dvaceti až čtyřiadvaceti hodinách plné bdělosti. Poté, co se tento prah překročí, může přijít přechodná doba, kdy se síly na chvíli zadaptují, ale pak přichází další, silnější útlum,“ řekla neuroložka, docentka Iva Příhodová.

To často pociťují lidé na cestách. Stává se to například při časných ranních odletech. Člověk má za sebou celý den, v noci dorazí na letiště a čeká na letadlo, které startuje třeba v pět ráno. Po fázi únavy okolo půlnoci najednou často začne mít dojem, že takzvaně ožil, přestane se mu chtít spát, let  absolvuje bdělý, pak hned po přistání vyrazí k moři a má pocit, že mu noc bez spánku nijak neuškodila. Ale  pak, večer, přijde krize a turista následně prospí klidně dvanáct hodin.

Spánek se totiž nedá ošidit a přestože každý ho má jinou potřebu, všichni ho potřebují. Jeho nedostatek přináší velké zdravotní potíže. Existuje například několik studií, podle nichž je nedostatek spánku spojen s rozvinutím se některých typů rakoviny.

Člověk by si měl být vědom toho, jaká délka spánku mu dělá dobře. Chodit spát v takovou dobu, aby se cítil dobře v momentě, kdy musí vstávat.

„Nadbytek i nedostatek spánku jsou pro organismus zátěž. Nejvhodnější je spát šest až sedm a půl hodiny. Zdravotní rizika narůstají u lidí, kteří spí kratší dobu stejně jako u těch, kteří spí pravidelně více než devět hodin,“ uvedla docentka Příhodová.

Různá potřeba spánku je ovšem přirozený jev, podobně jako to, že někdo má větší potřebu pohybu nebo jídla. Ovšem ve všech těchto oblastech platí, že nejlepší je najít si takzvanou zlatou střední cestu a stanovit si určitá pravidla a rituály, které jsou dodržovány. Například ukládání se k spánku v určitou hodinu, stejně jako vstávání v určitou hodinu, což je i předpoklad pro to, že si pak člověk navykne na určitý rytmus a nepřemýšlí o půlnoci, jestli si má ještě zobnout trochu brambůrků, dát ještě jeden díl seriálu a jít spát až za hodinku.