Články na i60 máme ke čtení a máme i prostor se k nim vyjadřovat. Článek Nesesmilníš mne přivedl k této úvaze:
Nejrozšířenější duchovní směr v Čechách je Něcizmus. Jo, něco je nad náma. To něco se mnou musí být spokojeno. Nikoho jsem nezabila, nekradu jako tamten a tuhle jsem dala dvacku žebrákovi. To musí stačit.
Když se podíváme kolem sebe, očividně to nestačí. Problémy rostou tak, že to k optimismu zrovna nevybízí. Tak kde je ten Bůh?
Bůh nám dal desatero. To desatero nějak začíná: V jednoho Boha budeš věřit. Až teprve pak následuje, co se Bohu líbí (světit jeden den k Jeho chvále) a co se mu nelíbí (nesesmilníš) a ostatní si v Bibli najdete v knize Exodus (druhá Mojžíšova) ve dvacáté kapitole.
Lidé, kteří jsou vychováni v tom, že se Bůh dívá a potrestá je, se některým problémům opravdu vyhnou. Ale jsme jen lidi, bez hříchu neumíme žít. Jak tedy poslouchat Boha, když to vlastně nejde?
V jedné křesťanské diskusi se moderátor ptal posluchačů, co křesťan musí. Jedna z odpovědí zněla: Musí milovat bližního svého. Musí milovat? Museli jsme milovat Sovětský svaz a jsme rádi, že jsme z toho venku. Muset milovat je nesmysl.
Co tedy křesťan musí? Musí dávat na chudé a pouštět před sebe lidi ve frontě? Musí si nechat všechno líbit? To vše funguje jen v některých situacích. Ale ve kterých?
Křesťan se musí Boha ptát, co má dělat. A hledat Boží odpověď. Tak teď asi přestanete číst a budete si říkat: Bába se zbláznila, slyší hlasy, to je jasná diagnoza.
Jenže i vy můžete udělat tu zkušenost, že se Boha zeptáte: Co mám dělat? Co mám dělat v situaci, kdy se partner chová tak, že nejlepší by bylo umlátit ho tupým předmětem? Co mám dělat, když soused spoléhá na to, že schody v domě vytřu za něj jako minule? Co mám dělat, když jsem našla plnou peněženku? Co mám dělat v této konkrétní těžké situaci, se kterou si nevím rady ani já, ani lidi okolo? A pak následuje to napínavé: vyhlížet Boží odpověď. Vsadím kytaru, a že mám jenom jednu, že vám Bůh odpoví. Každému, kdo bude chtít slyšet. Je v tom ohromně vynalézavý a promlouvá ke každému přesně tak, jak ten dotyčný potřebuje.
Tohle jsem se začala učit ve čtyřiceti. To už jsem v životě leccos zpackala. A Bůh mi poradil odpustit manželovi. Takže jsme se tenkrát nerozvedli a naše děti se učily Boha poslouchat od školního věku. Dvě ze tří dětí vystudovaly biblickou školu naší církve, našly tam životního partnera a žijí ve spokojeném manželství se svými dětmi. Nejstarší syn Boha neposlouchá a jeho život nám opravdu nedělá radost a věřím, že jemu taky ne. Že se může vrátit k Bohu a začít znova - to ví, ale ještě to neudělal.
Naše věřící děti si daly od Boha poradit při výběru životního partnera a neměly sexuální zkušenosti před svatbou. Nyní jsou jeden s druhým spokojeni tak, že další sexuální zkušenosti dělat nemusí. Sex je krásný Boží dar, ale když s ním zacházíme jinak, než Bůh radí, jen si přiděláváme problémy. I s tím v naší církvi někteří udělali své zkušenosti.
Kdysi jsme u táboráků zpívali: Tak už jsem ti teda fouk, prsten si dej za klobouk, nechci tě znát a neměl jsem tě rád, to ti říkám rovnou. My jsme to zpívali, naše děti to žijou a všichni jsme z toho tak akorát nešťastní.
Já vím, i křesťané se rozvádějí, zpackat se dá leccos. Ale Bůh je Bohem nových začátků. Vždycky se dá k Bohu přijít a nechat se z té šlamastyky vyvést. Jenže to musím uznat, že nějaký Bůh je a že je chytřejší než já.
V roce 2022 vám všem přeji setkání s milujícím a moudrým Bohem. S jeho pomocí zvládnete vše. I samotu, protože kdo chodí s Bohem, ten vlastně nikdy není sám.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %