Nepíšu o karbanu. Píšu o platebních kartách. Máme doma tři. Z nich je jedna karta společná, protože z ní platíme provoz domácnosti. Tu pochopitelně vlastní moje žena.
Na výpise výdajů z karty pak vidím posloupnost chleba, syrečky, kefír, řasenka Bulba, parfémová voda Mlžná Lady a toaletní papír. Jsou to zřejmě potřeby pro provoz domácnosti. Mou oblíbenou četbou je výpis z našeho společného bankovního účtu a to byste nevěřili, jak složitou a všestrannou máme domácnost. Kromě nábojů do kulometu se tam objevilo snad už všechno.
Pak má každý z nás jednu kartu pro osobní výdaje. To abychom se nemuseli dohadovat, jestli se z nich něco mělo nebo nemělo zaplatit. Celkem tedy ke třem různým účtům tři různé karty. Důležité jsou jejich PINy, to jsou čísla 7524, 6191 a 1234… ne, to jsem si vymyslel, teda jedno z těch čísel určitě. Moje žena občas vyrazí na nákupy, ale zapomene svůj PIN. Přesněji řečeno, PIN své karty. Protože PIN manželky, ten mi ještě neprozradila. (Možná ho ale znám, když máme tři děti.)
Já si pochopitelně pamatuji všechny tři, kdyby něco. Ona si ale ten svůj umí zapomenout. Jednou se mi stalo, že mi přišla od ní esemeska: „Nevíš jakej mám PIN? Dík!“ Od té doby tomu říkáme pindík. Teda jestli víte, co teď myslím.
Tak ona mi vždycky odněkud zavolá, v pozadí slyším obchodní ruch a žena přerývaně hovoří: „Prosím tě, řekni mi PIN, ale hned…“ Já jí říkám 8375 a 5599 (teda tohle myslím zrovna nejsou ty správný!) a nechám ji, aby měla už jen poslední pokus uvést PIN správně. Nakonec jí ho samozřejmě prozradím, protože vůbec nechci někoho pozlobit, já jen chci, aby se vědělo, že jsem muž poslední záchrany a že vždycky pomůžu. To ona cestou domů přestane chápat a já se preventivně zamykám v garáži.
S penězi to jinak docela umím. Vzpomínám si, že když můj vnuk byl ještě hodně malý a žadonil před výlohou: „Dědo, kup mi tenhle opravdický fotbalový míč. Dědo, kup mi tamtu koloběžku s motorem. Dědo…“ „Na to mně soudružka Maláčová peníze nedává“, odtušil jsem a pevně si držel důchod ve svém pytlíku. Měl hned řešení: „Tak běž do bankomatu a naber si tam.“ Jo, naber si tam. Musím asi použít větší kalibr. Říkám: „Jojo, peníze rostou na stromě, co? Jenže teď je leden, tak tam zrovna žádné nejsou.“ Chudák hoch se hluboce zamyslil a my mohli pokračovat v cestě. Ale tak se to dělat nemá a já si umínil, že své ženě to takhle říkat raději nebudu, abych ji nemátl.
Ještě že to dítě ví, k čemu platební karta vůbec je. Kdysi jsem slyšel, jak si děti v jedné rodině myslely, že je na jedno použití a když ji maminka po nákupu položila na stůl, tak si s ní roztíraly po chlebu ramu. Mně to jen připomnělo, že jsme naše malé dítě trpělivě učili, že má po sobě po svačině pečlivě uklidit. Když nám začaly mizet svatební lžičky, zjistili jsme, že je dítě i s kelímkem od pribináčka pečlivě uklízí do koše. Ale to byla doba předkartová.
* * *
Nejnáročnější disciplínou pro muže je ženské nakupování. Má několik základních variant. První je, když žena náhle vyzve „Obleč se“, jako bych byl zrovna nahý. Ale ona to myslí jinak, u ní „obleč se“ znamená vezmi si boty, velkou tašku a platební kartu. „Došla mi hrubá mouka, smetana a hřebíček.“ To si snadno zapamatuju a za půl hodiny všechno přinesu. „Proč jsi nekoupil taky nové mýdlo a citróny?“ To teda opravdu nevím, proč. Nekoupil jsem ani nové mýdlo a dokonce ani staré… „Přece víš, že nám mýdlo v koupelně dochází a že mám ráda citron do čaje.“ Tak tohle muž nepochopí. Muž je zvyklý koupit i mýdlo (pokud možno nové) a citróny, pokud se dozví, že to má koupit. Žena doufám nespoléhá na to, že jí vidím do hlavy, to bychom snad nechtěli ani jeden. Ale je to běžné a prý to tak dělají všechny ženy. Ostatně známá pravda říká, že „žena neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane“. Máme se chlapi dovtípit. (A proboha, přeci kyselou, ne ke šlehání!!“)
Druhá varianta je distanční nakupování, přičemž v reálném světě nakupuje manžel a manželka sedí s mobilem a řídí všechno ze světa virtuálního. Právě zaplatím u pokladny a dávám věci do košíku, když se ozve její mobil: „A kup ještě..“ a následuje sedm dalších věcí. Pokud se rozhodnu, že půjdu zpátky do obchodu, nakoupím sedm věcí a po zdolání fronty zaplatím, ozve se mobil: „A řekla jsem ti, abys vzal taky jedno nealkoholický, žvýkačku a ubrousky? Jednobarevný.“ V tomto případě jde už málokterý muž do obchodu znovu. Plouží se domů se vším, co měl koupit plus se sedmi dalšími věcmi a v duchu si opakuje, co řekne ve dveřích.
„Měli?“ útočí žena hned v těch dveřích a vy víte, že nesmíte zaváhat. „Ale to se ví, že měli. Nesu všecko.“ Žena vysype nákup na stůl a hned volá: „A kde je to pivo, žvýkačky a ubrousky?“ „Cože? Já měl koupit pivo, žvýkačky a ubrousky? Tam byl takový randál! Myslíš ty pestrobarevný?“ Chvíli takhle pokračujeme, až nade mnou žena mávne rukou. Vím, co si přitom myslí, ale tady se to nedá zveřejnit, pan Raška by mě mohl z i60 odstranit.
Třetí možnost je, že jde nakupovat sama. Po třech hodinách zvoní ve dveřích, šťastná, zrůžovělá, trochu upachtěná, a u nohou má dvě tašky velikosti popelnice. To je celkově dobrá varianta, protože muž se musí pouze vyrovnat s následky. „Kolik jsi dneska zasunula?“ ptám se podezřívavě. „Ale, ani ti nevím, počkej tady mám lísteček.“ Lísteček o délce 26 centimetrů vykazuje na konci částku 2657 korun. „Cože?!“ vykřiknu. „Tolik?! Za to jsme mohli žít víc než týden.“ „Ale my přece budeme žít,“ praví žena smířlivě. Tady je třeba chleba, sůl je v kredenci a čaje jsem raději koupila čtyři, kdyby nám došly…“ Nakonec to vzdáte, protože nejdůležitější je, že ji vidíte šťastnou a unavenou z té duchovně povznášející zábavy.
Konečně ta čtvrtá možnost, nakupování společné. Správný muž má z obchodních domů hlubokou depku. Už preventivně. Rýmička, přestože je prostě strašná, není nic proti společnému velkému nakupování. Probíhá to tak (to píšu pro osaměle žijící), že žena buď vnikne do obchodu, který je právě po ruce, sama a muže nechá hlídat ven,u, anebo ho vtáhne dovnitř také. To je docela nebezpečné, protože pak to probíhá asi takto:
„Já bych potřebovala novou sukni, 10. května v 10 hodin 10 minut budeme mít setkání naší třídy.“ Myslí samozřejmě té bývalé, kam už desítky let nechodí. Jdeme tedy do sukní. Číhající prodavačka nás pozdraví oba, avšak podivným pohledem spočine na mně. To od ní není taktické, protože žena si toho všimne a krátce větří. Když dovětří, vrátí se k sukním, několik jich vybere, asi tak šest, a jdeme ke kabinkám. „Další,“ ozve se po chvíli hlas a zevnitř se vysune ruka. Podám tam sukni číslo dvě. „Další,“ ukáže to chapadlo. Podám další. Pak se opona rozhrne a žena v nové sukni se ptá: „Tak co?“ „Coco? No nic, zatím dobrý,“ zkouší to muž, ale žena neustoupí. „Ptám se, jestli mi sluší.“ „Za tebou je zrcadlo,“ upozorňuje snaživě muž. „Ptám se tebe. Nejsem v ní tlustá?“ „Právě v ní?“ podiví se muž. Což je hrubá chyba, protože žena pod tím rozumí, že je tlustá bez ohledu na sukně. (Všimněte si, že jsem během líčení přešel z první do třetí osoby jednotného čísla. Doufám, dobrý tah.) Nakupování skončí obvykle tím, že žena nic nekoupí, cestou domů to vezme napřeskáčku od „ty jsi prostě nemožný“ přes „s tebou jsem to teda vyhrála“ až po „příště si řeknu Aničce a ty můžeš zatím umývat okna“.
Jednou se mi stalo, že jsem už nutně musel jít na vzduch a obchodní dům opustil směrem k zaparkovanému autu. Žena po dalších dvou hodinách přijela s obrovským vozíkem, spíš vozem, a měla takovou radost, že když mě poslala odevzdat nákupní vozík, tak nastartovala a odjela do 16 km vzdálených Hodkovic, kde bydlíme. Tam vystoupila a teprve když zjistila, že není, kdo by odnesl její nákupy, začala mne shánět mobilem. To však bylo obtížné, protože ona mi odjela právě s mobilem a dokonce s teplým kabátem. Začalo se stmívat, když jsem se rozhodl, že přespím v chatičce, která se nabízí celá ke koupi. Počítal jsem ovšem s tím, že na poslední chvíli ji nikdo nekoupí a chatička zůstane na místě celou noc. Budu držet stráž, abych nezaspal, až se žena pro mne vrátí. Chatička byla určena jen k obdivu zvenčí a já se mohl pohodlně uvelebit ve velké krabice a přikrýt se několika pytli od brambor. Za chvíli jsem navzdory předsevzatí usínal a už v polospánku zazáviděl bezdomovcům, které žádná manželka neshání.
Skončilo to asi za hodinu, když mě ochranka obchoďáku našla zavrtaného do pytlů. No nic, dál to nebudu líčit, naše následné utkání skončilo podle mínění každého právě jeho vítězstvím. Takže jsem dal za pravdu ženě a šel se osprchovat.
Rozdíl mezi nakupováním muže a ženy je snad už jasný. Psali jsme, že když jde muž pro hrubou mouku, smetanu (kysanou) a hřebíček, tak přinese hrubou mouku, kysanou smetanu a hřebíček. Naproti tomu, když si na lísteček totéž napíše žena a jde to koupit, tak přijde po dvou hodinách a přinese 22 různých věcí a cukrovou vatu v prášku. No ale já s tím už předem počítám. Honem odlivku tuzemáka a pak šup do garáže. Odtud ji hlasitě chválím. Víte, co vše jsem si ušetřil, že jsem tam nemusel jít sám nebo s ní?
Já to neumím dobře vysvětlit, ale prostě muž to celé pochopí tak, že má koupit právě tohle a tak to udělá. Vůbec mu nedojde, že by měl koupit ještě nealko a ubrousky s citrónem. On má přece výsledek, jaký byl předem stanoven. „Vylezu tam na ten kopec,“ řekne si třeba o víkendu a tak tam vyleze. Toto se ženám stane málokdy. Na cestě směrem na kopec navštíví vesnickou samoobsluhu, u rybníčka pozorují kachny a pak skončí hluboko v údolí. Vymlouvají se na nedostatek orientačního smyslu, ale ve skutečnosti se řídí nikoliv cílem, nýbrž okamžitými pocity. Takovým způsobem by muži ani nemohli pořádně vést války. Domluvili by se na tankové bitvě na Dunaji, načež jedna armáda by skončila v Egyptě a druhá někde u Špicberků.
O nakupování v e-shopech zde ani psát nebudu. To může psát kterýkoli muž, protože obvykle se to bez něho neobejde. Ženy se tam pravidelně ztrácejí. Jejich smysl pro dezorientaci a případnou paniku je podobný jako v reálném světě. Doleva znamená občas doprava, přidej je někdy uber, podívej se nahoru znamená na nohy atd., znáte to.
A co teprve nakupování před Vánocemi? Darmo mluvit. „Nemůžeme mít aspoň jednou trochu klidné vánoce?“ brblám klopýtaje za manželkou a jsa ověšený nákupními lodními kufry. „Prosím tě, co šílíš? Copak se snažím o něco jiného?“ dí manželka nahlížeje do dalších seznamů věcí k nákupu. (Ha, když jsem ve stresu, tak mi jdou přechodníky!) „Tohle není normální,“ pokračuji. „Úklidy. Nákupy. Zdobení. Vždyť se pořád štveme, vlastně ty se štveš a tím mě štveš. Mohli jsme si je udělat jindy, až nebudou plný obchody.“ „Nebudou plný obchody? To jako lidí, nebo zboží? Vzpamatuj se, kdy bys je asi tak mohl mít jindy?“ „No kdy! Třeba v červenci. To mám narozeniny, tak by se to krásně spojilo.“ V tu chvíli se na mě podívala tak útrpně, že jsem zapochyboval, že jsme to spolu vydrželi už skoro padesát let.
Ve hře je i čas. Při vší úctě k Albertu Einsteinovi, on to byl docela chytrý chlapík, ale musím ho opravit. Einstein psal o zakřiveném prostoru, že při vysokých rychlostech se mění vzdálenosti. Já musím rozšířit jeho teorii o teorii zakřiveného času. Čím je vzdálenost mezi jednotlivými obchody v obchodním domě kratší, tím déle trvá manželce cesta mezi nimi. Už jsem to nabídl k výzkumu Akademii věd.
A nejen to. Tato teorie nás učí, že řekne-li manželka „Pojedeme ve dvě“, vůbec tím nemyslí ve dvě, ale někdy mezi 14,20 a 14,40. Podobně když se loučíme s jejím „Zavoláme si po třetí“, nemyslí tím ve tři a pět minut nebo ve tři a deset minut (jak se domnívá každý muž), nýbrž tři čtvrtě na čtyři nebo později. Já byl už kdysi přesvědčen ženami, že když muž řekne „jdu na jedno“, myslí zpravidla tři až pět. Avšak ženy jsou v tom ještě větší mistryně, skoro až ministryně. Když řeknou „To není špatný“, je to jedno z nejvyšších ocenění a když „hezká halenka“, je to tak tak k nošení.
K tomu ještě to „zavoláme si“. Ženy nesnášejí přesnou a jednoznačnou dohodu. Pojedeme zítra k synovi, nebo ne? Pro muže je tato otázka jednoduchá. Domnívá se, že jsou jen dvě možnosti: buďto pojedou, nebo nepojedou. To však neplatí v rozhodovacím poli ženy. Toto pole obsahuje i možnosti jako „Měli bychom, ale nechce se mi“, „Jela bych, ale co když bude špatný počasí“, a „Mohlo by se jet, ale mohlo by se taky nejet“. Čili její rozhodování je o jeden stupeň složitější než mužské.
Závěr žádný psát nebudu. Protože cokoliv my muži řekneme, může se obrátit proti nám. A co neřekneme, to taky!
Oldřich Čepelka
P.S. Jestli jsem tu napsal něco o své ženě, tak to vůbec není pravda. A nesnáším ukecaný chlapy!
Pošlete odkaz na tento článek
Když se syn ženil, byla jsem ráda, že si bere podnikavou,…
Maminka těžce onemocněla. Mrtvice v souběhu s dřívějšími…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Od října letošního roku vstupuje v platnost zásadní změna v…
Nedávno se mě kolegyně zeptala, jestli se už těším do penze. Řekla…
Před třemi lety mně zemřel manžel. Vybudovali jsme docela úspěšně…
Podívej, co všechno pro tebe dělám. Vděčnosti se od vás nedočkám.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Legrácky, piškuntálie, fórky, sranda, švanda, psina, žert…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Chci poskytnout svým blízkým osobní péči, až to budou potřebovat.…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Odpustila jsem. Už necítím ublíženost, křivdu, zlost. Nemyslím na…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Koupit někomu k Vánocům jakékoli zvíře, aniž by o tom dotyčný…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Možná ho ještě překoná něco, třeba to, co najdu pod vánočním…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Dělala jsem si legraci z lidí, kteří mluvili o tom, že chodí na…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu.…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Mít děti je nejvíc. Aspoň já to tak cítím. Mít dvě zdravé,…
V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední…
Starý muž potkal známou, dlouhé roky neviděnou. Zapovídali se. Pak…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Žárlivost se na začátku vztahu může jevit jako projev lásky, zájmu…
Těšíte se, až přijedou vnoučata. Jenže najednou se chovají jinak…
Milá Irenko, od chvíle, kde jsme s našimi vnoučaty vyčistili…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Kdo dobře vychází s bývalým partnerem či partnerkou, může to mít…
JJ, nz, mmnt, pls… Zkratky ovládly řeč dětí a dospívajících.…
Tatínek se narodil v roce 1900. Dobře se mu počítají narozky,…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Zamilovali se ve vyšším věku. Našli parťáka, se kterým chtějí…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Standa byl pohledný mladík. Vyučil se dobrému řemeslu,…
Vyzvednout ze školy. Odvézt na kroužek. Počkat a přivézt z kroužku…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Když vysloví svůj názor, často slyší: dnes je jiná doba, tomu ty…
Syn koupil dětem psa, dcera morčata, další dcera má dvě kočky.…
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Po smrti manžela nabídla paní Irena dceři, aby se s manželem a…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Prožívám nejhorší období svého života. Ztratila jsem sestru. Ještě…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Co bych vzkázala příštím generacím? Bylo by krásné, kdyby jedna…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Tuhle necitlivou otázku a související rozhovor jsem vyslechl…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
Děti moje, holčičky, slečny, ba zrající ženy už, daly jste mi a…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Když jsem byla malá a babička odcházela „do penze“, nerozuměla…
Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Vstala jsem jako vždycky nejdřív ze všech. Musela jsem udělat…
Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Všechno co řekneme či uděláme, je špatné. Jídlo u nás není zdravé,…
Když je člověku dvacet zpravidla si nedovedete představit, že se…
Jsem žena pevných zásad a pokud si vezmu něco do hlavy, nejede…
Jsme v davu. A v tom davu byl jednoho slunečného červnového dne…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací.…
Jaký byl vůbec můj nejlepší pes? Ten největší, nejostřejší,…
Život do stovky. Dlouhověkost. Nesmrtelnost. Toto jsou témata,…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Většina rodičů vede své děti k pravdomluvnosti. Když jsou děti…
Malý chlapec, dnešní terminologii diagnostikován jako hyperaktivní…
Když se Lenka navzdory mému ustavičnému přemlouvání rozhodla…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anna…
Kterou babičku máš raději? S kterým dědou je větší zábava? Kdo ti…
Dříve mi byla k smíchu nyní často používaná slova jako je vyhoření…
Je konec čtyřicátých let minulého století. Mladý hezký muž se…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Většinou si hlídáním dětí přivydělávají studentky, mladé ženy.…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
Genealogie je mým koníčkem novým, tak říkajíc důchodovým. Už jen…
Nové prediktivní modely vycházející z dat Ministerstva práce a…
Když jsem přibyla do rodiny svého muže, bydleli jsme společně s…
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě…
„Evo! Evóóó!“ „Proč mě voláš a kam se oblékáš? Máš tady nedopitý…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
V diskuzi na našem webu jsem kdysi četl, že pokud někoho…
Ťuká na mě únor: „Budeš mít sedmdesát dva, vrať se do reality“.…
To vám byly Vánoce tehdy bílé a mrzlo, až praštělo. Mrzlo tak…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Na skoro poslední dny roku 2025 přijela dcera s vnučkou ze…
„Haló, záchranka? Můj devadesátiletý otec je v bezvědomí, prosím…
Starší lidé o mladých nyní často říkají, že jsou přecitlivělí, že…
„Mami, viď, že se teď nastěhuješ zpátky k nám? Tu svoji garsonku…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Venku mrzlo až praštělo. Tedy nic moc příjemného a navíc měl hned…
Jak se mi to povedlo? Stačilo se jen dožít určitého věku,…
Každý máme nějaký předmět, který se dědí. Z otce na syna.…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Měl jsem možnost náhodně potkat a na malou chvíli hovořit s …
Ve filmu "Líbáš jako bůh" mě vždycky pobaví hláška: "Na týhle…
„Renáto, já na nadpřirozené věci nevěřím. Jestli se ten tvůj…
Celý to začalo předloni na podzim, krátce po šestým výročí naší…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Nějak to vždycky dopadne. To je životní filozofie lidí, kteří se i…
IT experti českých firem se shodují, že riziko kybernetických…
Ukázkový úvodní text článku
Představte si klidné ráno. Právě si vychutnáváte svou kávu,…
Od 1. ledna 2025 dojde k pravidelné valorizaci všech druhů důchodů…
Stejně jako každý rok posouvají státní svátky v jeho…
Upozorňujeme na podvodné telefonáty, které jménem České…
Výplaty důchodů, které vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení…
V současné době se ČSSZ potýká s další formou…
Každý má své zvyky, jak nakládá s penězi. Některé z nich…
Banky v loňském roce zaznamenaly 87 407 napadených…
Otevírám notebook, abych si přečetla maily. Pak jsem nakoukla do…
Pokud patříte do skupiny seniorů, kteří pobírají starobní důchod,…
Až třetina Čechů se podle loňského průzkumu společnosti IPSOS…
Od 1. ledna 2025 dochází k významné změně v oblasti pojistného na…
Policisté z obvodního oddělení v Mladé Boleslavi v minulém…
Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) snižuje počet termínů…
Základní informace z této oblasti se mohou hodit každému z nás. Z…
ČSSZ využívá služeb České pošty pro zasílání důchodů v …
Systém dávek státní sociální podpory se po třiceti letech dočká…
Pošťáci dnes doručí na adresy klientů téměř 60 tisíc důchodů a…
Ukázkový úvodní text článku
Mnoho seniorů si důchod stále vybírá v hotovosti na poště – je to…
Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) upozorňuje klienty,…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Dnešní senioři žijí aktivněji, svobodněji a častěji samostatně než…
Silné bouřky spojené s přívalovými dešti, které ve čtvrtek večer…
V posledních dnech se ve veřejném prostoru objevují informace,…
Českem se šíří nový typ nebezpečného podvodu, kterým se e-šmejdi…
Výrazné zjednodušení a zefektivnění celého procesu podávání…
Pan Karel si dva roky před odchodem do penze nechal spočítat…
Slevu na pojistném, která podporuje zaměstnávání osob ve věku 55+,…
Od července 2025 se klientům žijícím v zařízeních…
Někteří senioři stále dávají přednost platbě v hotovosti. Je to…
Ústavní soud se zabýval návrhem skupiny 71 poslanců na zrušení…
Od 1. července 2025 začne platit novinka pro klienty v důchodu,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %