Pro někoho je důvod k napití se alkoholu oslava nebo setkání s přáteli. Pro jiného je konzumace vína či něčeho tvrdšího někoho téměř každodenní běžná věc. Nalít si večer dvě, tři sklenky považují za stejně normální jako se naobědvat nebo si vyčistit zuby. Počet lidí, kteří pijí doma sami, se zdvojnásobil. „Zatímco před vypuknutím pandemie pili dotázaní nejčastěji při posezeních s přáteli, blízkými nebo na oslavách, v době pandemie se zvýšilo pití doma, ať už o samotě nebo ve společnosti partnera, člena rodiny nebo spolubydlícího,“ uvedla Eliška Morochovičová ze společnosti Nielsen Admosphere, která na toto téma dělala průzkum.

Mnozí lidé si zvykli pít doma a drží se toho i v době, kdy už jsou restaurace otevřené.

„Trošku mě to začíná děsit. Manžel dříve chodíval s kamarády na pivko a já byla ráda, protože ctím zásadu, že partneři pořád nemají být jen spolu. Jenže si v době pandemie začal kupovat domů láhve tvrdého alkoholu, tvrdil, že lahvové pivo mu nechutná. A tak nějak u tvrdého zůstal,“ říká jednašedesátiletá Šárka. Zatímco ona pracuje, její muž je v penzi a tak si ráno může pospat. „Z občasné sklenky k posezení u televize se stal zvykl nalít si před spaním tři, čtyři panáky nejlevnější  vodky a mně to tedy vadí. Nedávno jsem se ho ptala, proč si nezajde do hospody. Jsme naočkovní, covid jsme měli, hospůdka je vedle našeho domu a její majitel fakt kontroluje, aby se do ní nedostali lidé bez testu či očkování. Já myslela, že se tam manžel těší a on mi místo toho řekl, že ho to už v hospodě nebaví, že tam výrazně podražili a že je lepší, když si dá panáčka doma,“ vysvětluje. Podotýká, že si všimla, že v hospodě bývá nyní večer výrazně méně lidí než dříve a jej majitel jí potvrdil, že většina dřívějších štamgastů se stáhla do domovů, pijí tam.

Pití doma je nyní podle průzkumu společnosti Nielsen Admosphere nejčastějí způsob konzumace alkoholu a stoupá spolu s věkem respondentů.

Tady je zkušenost prodavačky z jedné ostravské vinárny. „Mezi lidmi, kteří si u nás kupují čepované víno jasně převažují ženy středního a vyššího věku. Jedna paní ze sousedství dokonce nedávno, když byl obchod plný, nechávala lidi, aby ji předběhli a pořád si prohlížela  zboží. Až se obchod vyprázdnil, nechala si načepovat čtyři litry červeného a řekla, že nechtěla, aby to lidé viděli, protože některé z nich zná a oni vědí, že žije sama. Řekla jsem jí, že jí přece může být jedno, co si lidé myslí, ale ona zavrtěla hlavou a řekla, že nechce, aby se o ní říkalo, že je alkoholička. Jenže já si pak uvědomila, že ona si sem chodí čepovat hodně často a jednou jsem ji věděla, jak táhla pet láhve s vínem i v autobuse, takže zřejmě nakupuje i jinde,“ vypráví.

Režisér Dan Svátek se rozhodl natočit snímek podle úspěšné knihy Zápisník alkoholičky. Napsala ji Michaela Duffková, žena, která pila tajně doma. Za šokující vylíčení boje se závislostí dostala ocenění Magnesia Litera a její knížka se dobře prodávala. „U žen se mnohdy pití dlouho nepozná. Na rozdíl od chlapů se s tím umějí lépe vyrovnat v tom smyslu, že od rána většinou normálně fungují, zatímco muže se ožere a druhý den prospí a protrpí,“ říká režisér.

Ženský alkoholismus se v době pandemie stal velkým problémem, protože k alkoholu sahaly jednak starší dámy, které se v době zavřených restaurací a absence kulturních akcí, začaly cítit osamělé, tak ženy mladší, které se naopak cítily být vyčerpány tím, že musely vedle práce z domova ještě zabezpečovat i běžný chod domácnosti včetně starosti o děti, které nechodily do školy.

„Vím, že moje dcera si klidně dává denně dvě sklenky vína a nezřídka i celou láhev. Otevírá ji pokaždé, když její manžel a děti spí. Žiju  v přízemí, mladí obývají horní patro naší vily. Velmi dobře vím, že si dcera často sedává sama na terasu a tam do noci nasává. Ráno však funguje, její domácnosti klape, jen si všímám, jak často odnáší prázdné flašky do kontejneru. Když jsem na to zavedla řeč, urazila se. Řekla, že se večer prostě potřebuje uklidnit, vydechnout si. Když jsem na to dala řeč s jejím mužem, koukal jako tele a řekl, že přeháním. Nevidí to nebo vidět nechce,“ vypráví sedmdašedesátiletá Vlasta.

Právě nutností navodit si psychickou pohodu, která většině lidí v covidové době schází, většina lidí zdůvodňuje, proč doma sahá po alkoholu. Ovšem pozor,  ti, kteří pijí často, nakonec v psychické pohodě nejsou. Autoři průzkumu tvrdí, že nejvyšší psychickou pohodu vykazují umírnění konzumenti alkoholu, tedy lidé, kteří se napijí dvakrát, až čtyřikrát měsíčně.