Každý večer po setmění

nachystám si potěšení, 

ohně žár a sklenku vína, 

jen mi prostě chybí žena. 

Cítím se však ještě mlád, 

mohl bych ji milovat.

Ale mlha mi můj zrak zkalí, 

usnu v křesle, hlava bolí.

Zřídka kdy je láhev prázdná

a má mysl není jasná.

Sen o krásné dívčině

rázem se mi rozplyne, 

když na mne drze civí

dýně zuby křivý. 

Drze se mi vysmívá

samota neprospívá.

Věčně je na vině otázka.

Je pravda ve víně?