Nejsem z Prahy, proto každá má návštěva Prahy je tématickým výletem. Kdysi jsem dovedla prochodit celý den jejími uličkami a kochat se výstavními domy, historickými místy, parky a zahradami. Dnes už moc chodit nemohu, tak přijímám s nadšením, když mě dcera někam vyveze.

Letos to bylo na Vyšehrad, kde jsem už nebyla mnoho let. Ozbrojila jsem se turistickými hůlkami a mobilem na focení a vyrazily jsme.  Prošly jsme Táborskou i Leopoldovou bránou a šly po hradbách. Byly tu nádherné vyhlídky na Prahu, na Vltavu, jak kolem mohutně plyne, a při pohledu na Císařskou louku za vodou jsem si vzpomněla na krásnou písničku Karla Hašlera "Na Cisařské louce stojí řada topolů...". Ty topoly tam ještě stojí, ale měla jsem pocit, že jich je už méně. Bylo výjimečně pěkné počasí, kterého jsme si letos moc neužili, tak byl pěkný výhled na celou Prahu. Hledala jsem známé budovy a kochala se i pověstnými pražskými střechami. Došly jsme až ke kostelu sv. Petra a Pavla, kde jsem opět obdivovala jeho gotickou vstupní bránu.

Samozřejmě jsme se prošly Slavínem a hledaly známá jména. Našly jsme hrob Waldemara Matušky,Vlasty Buríana a dalších významných osobností. Poseděly jsme na lavičce u kostela, už jsme byly dost uchozené, pro mě to byl velký výkon. Užívaly jsme si klid a vlídné sluníčko. Koupily jsme si ve stánku zmrzlinu a pomalu se vracely k parkovišti, Byl to nádherný výlet.