Mám vzpomínku na svůj první pionýrský tábor. Po absolvování první třídy se rodiče rozhodli mě poslat na pionýrský tábor, někde u Plzně. Už si přesně nepamatuji název, ale to, jak vypadal, nikdy nezapomenu.
Ještě dnes mi běhá mráz po zádech. Byl to asi dříve koncentrační tábor, předělaný na pionýrský. Byly to dlouhé nízké budovy oplocené ostnatými dráty někde uprostřed lesa. Rozdělili nás podle věku na ubikace po 20 dětech. Byla to jedna postel vedle druhé a vyvolávalo to ve mně nějakou divnou nemocnici. Vůbec na nás vedoucí nebyli přátelští, spíše to vypadalo, že jsou tam s námi za trest.
Nikdy jsem nebyla tak nešťastná, jako tam. Každý den nástup u vlajky a pak kbelíky naplnit borůvkami z lesa. To se opakovalo každý den, neboť si každá vedoucí borůvky odvážela domů na zavaření. Když k nám přijeli rodiče na návštěvu, tak jsem je prosila, ať mě vezmou domů. Jenže můj přísný tatínek prohlásil "ať si zvyká, život není procházka růžovým sadem". Maminka, když to viděla, tak mě chtěla vzít domů, ale táta byl neoblomný a tvrdil, že si musím zvykat na životní překážky.
Když odjeli, tak jsem moc plakala, ale vydržela. Ještě musím dodat, že hodně dětí si jiní rodiče při návštěvě toho tábora odvezli domů. Na konci tábora nám dali všem panenky /selky/. Hned po příjezdu domů jsem tu selku dala pryč, neboť mi připomínala ty hrůzy v táboře. Už nikdy jsem nechtěla jet do pionýrského tábora. Maminka mě už nikdy do tábora neposlala, neboť to ve mně zanechalo hrůzné sny. Táta mě také nenutil a uznal, že to tam bylo děsivé.
Po mnoha letech jsem poznala, že jsou určitě už jiné a zábavné pionýrské tábory pro děti, ale ty první zážitky se nějak nedají smazat.
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Libuše Münsterová
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
