O velikonoční neděli se sluníčko od božího rána snažilo předvádět své nejlepší kousky. V normálních „nekovidových“ časech bychom měli návštěvu a byt by se plnil vůněmi a štěbetáním vnoučat. Takto doma bylo ticho, beránek vyčítavě hleděl a smutnil, že ho nikdo neobdivuje. Co s načatým dnem? Kdo ví, co bude zítra? Rozhodla jsem se krásný den využít způsobem mi vlastním – tedy na nohou a venku. Rozhodla jsem se začít výstupem na Říp, ještě jsem tam letos nebyla a jistě tam davy turistů dopoledne nebudou.
Manžel mě vyklopil na začátku aleje a zvolna jsem se začala loudat prázdnou alejí k Řípu. Stromy ještě byly holé, určitě však už v nich proudí míza a síla jara je brzy probudí. Podrost zalesněného Řípu začal zářit rozkvétajícími dymnivkami. Ze všech stran se ozývalo ptačí cvrlikání a po deváté hodině už jsem byla nahoře u hospůdky. Kdo tam ještě se mnou nebyl a nemá splněnou svou povinnost navštívit naši národní horu? Všude panoval boží klid a já se kochala výhledy. Podmínky sice nebyly úplně ideální a obzor se skrýval v oparu, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Cestou dolů už jsem potkávala turisty a jen jsem se potutelně usmívala pod vousky. Byla jsem spokojená, protože já jsem měla Říp na chvíli celý pro sebe.
O Božím hodu velikonočním máme dělat to, co nás baví, že? Žádná práce. Rozhodla jsem se, že po obědě se vydám na svou další oblíbenou trasu. Za městem máme soustavu vodních ploch, vzniklých těžbou štěrkopísku. Žádná romantika to tedy není, ale já se tam toulám ráda a vždycky si něco najdu. Někdy tam zastihnu hejna poláků chocholaček, lysek, labutí a dalších ptáků. Teď je tam ale poměrně klid. V jedné části přes zimu přibyly dřevěné budky na nožičkách, a tak jsem byla zvědavá, jestli je některá obydlená. U jedné se proháněl párek potápek. Na ostrůvku bylo něco, o čem jsem si myslela, že je to nějaký klacek nebo kus železa. Doma jsem na fotce zjistila, že tam sedí husice nilská.
A zase se mám na co těšit! Budou se tam prohánět malá husičátka? Nebo housátka? Prošla jsem si asi posté svou trasu a spokojeně jsem si říkala, jaký jsme měli na Boží hod velikonoční doslova boží den.
Pošlete odkaz na tento článek
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %