Vážení íčkaři,

říká se, že i ve zlém je cosi  dobré. Tak u mě je to třeba nouzový stav, trvající i nadále touto dobou. Využila jsem ho k tomu, že jsem probrala  šatník, zkontrolovala doklady od rodného listu až po důchodový výměr, pokochala se fotografiemi.

V mém tajném šuplíčku jsem objevila jeden zapomenutý  cár papíru. Je desítky let starý, ale  slova, jež v něm stojí, mají stále svoji platnost.

Trochu jsem ručně psaný text poopravila a s vámi si dovolím se o něj podělit.

Mohu ho nazvat třeba "Přívěsek". Tento malý přívěsek mě oslovil na první pohled. Slovy jsem chtěla vyjádřit, jak ho vnímá moje srdce, a zároveň ho darovat jako vánoční dárek mému milému, jako projev  lásky.

Milý můj,

dávám ti srdce své,

opatruj ho do konce mých dní.

K tomu srdci věnuji ti klíček, sic malý, za to významný.

Tím odemkni srdce mé a zříš,

kolik lásky a krás v něm ukrývám ...

Nepokaž to,

nevěru neodpouštím, to pamatuji si však...

Pokud tvé srdce a mysl za jedno jsou,

že pluješ po správné řece,

spusť kotvu a zůstaň stát.

Přijmi domov můj,

neboť toužící srdce mé říci ti chce,

abys již nikdy neodešel.

Není to málo, ale ani moc,

sic k obyčejnému životu

je to víc než dost.

Křížek ten do vínku nám byl dán,

aby ochránil domov náš,

a to po společný náš čas,

Spojuji tyty symboly

do kroužku pevného a jediného,

tím vytvořím už navždy,

náš láskyplný, společný život...

Vám všem přeji ,

krásné velikonoční svátky a vězte, nic na světě není bez konce, jsme v tom spolu a spolu to také dáme a nad tou coronou zvítězíme. Jaro je za dveřmi, příroda očekává po zimě naši pomoc na zahrádkách. A přeci život v souladu s přírodou a vašimi domácími mazlíčky, to je ten nejlepší lék na chmury a špatnou náladu.

Držte se, konec se už snad blíží....