Lásko má sametová,
ještě se nestmívá,
jen stesk se v duši schová
a ticho doznívá,
sčítáme vlastní dluhy,
jsme tu jen na chvíli,
nám z poloviční duhy
barvy se ztratily.

Lásko má z nepokoje,
plaveš jen při kraji,
a zatím touhy moje
šaty mi svlékají,
kdy zmizí temné stíny,
dost bylo těžkých pout,
i s ústy zamčenými
toužím se nadechnout.