Ukončili jsme měsíc „přijímače“ a dělili nás na jednotlivé roty útvaru. Já jsem byl zařazen do poddůstojnické školy, která byla u našeho útvaru zřízena pro oblast velitelství 2. VO (vojenského okruhu). Celkem nás bylo v Péešce asi kolem 200 lidí. Učili jsme se o chemických zbraních, otravných látkách, zacházení s nimi, jejich likvidaci, zjišťování, probírali jsme spojovací přípravu, pořadovou přípravu-tu tedy nejvíce prakticky a venku, chemickou přípravu, střelby a samozřejmě nesmělo tenkrát chybět tzv. PŠM, nebo-li politické školení mužstva!
Patřil jsem do čety poručíka Nižňanského a do družstva svobodníka Erbena. Velitel čety byl, jak je patrno z jeho jména, Slovák. Vcelku ucházející, poznal jsem horší. Nebyl o moc starší než my a velitel družstva, to byl vlastně druhoročák a pocházel odněkud z Krkonoš. Už si nepamatuji, odkud. To byl takový ambiciózní poděs. Chtěl jezdit hodně domů, tak chtěl mít nejlepší družstvo. Honil nás jako blázen. Zlý kluk to ale nebyl.
Začalo to vlastně tím dopisem, který jsem dostal v týdnu po bramborové brigádě, kde mně naši psali, že za mnou o vánocích přijedou. Do vánoc už nebylo daleko, a tak jsem musel zajistit nocleh. Docela se to hodilo, protože jsme s Handlem, to byl jeden z kamarádů, dostali na starost zajistit výzdobu na rotě. Jelikož v Červené Vodě nebyla Narpa, tehdy vlastně dnešní Papírnictví, tak jsme dostali propustku do Králík. Při té příležitosti, když jsme kupovali nějaké ty ozdoby na stromek a různé věci, jsme se s Vaškem stavili v hotelu poblíž náměstí, snad se jmenoval „Beseda“ a tam jsme si zajistili pokoje pro rodiče. Pokoukali jsme se také po městečku a spěchali, abychom byli na oběd zpátky v kasárnách.
Posledních čtrnáct dní před vánocemi jsme v osobním volnu připravovali ozdoby, někdo vystřihoval věci na nástěnku, někteří lepili řetězy. Stromek jsme měli zajištěný, ten přivezou lesníci na útvar pro všechny roty. Den po dni ubíhal, kasárenský život s nimi, sněhu kolem dost a dost.
A jsou tady vánoce. Podobně jako naše maminky provádějí doma předvánoční úklid, tak i my na vojně jsme drhli podlahy, myli okna, pastovali světnice, vytírali každý kout, uklízeli záchody atd.atd.!!! Úplně do blba!!! Nu což, alespoň nám to trochu utíkalo! Nakonec jsme na pévéesce (PVS-zkratka pro Politicko-Výchovnou-Světnici) strojili stromek. Jo, divíte se té zkratce PVS. No tenkrát to do nás doslova „lili“ !! Co bylo na východ od nás, to bylo dobré a bratrské, a co bylo na západ, za tzv. železnou oponou, to bylo nebezpečné, nepřátelské, imperialistické a soudruzi, pozor na ně! Však všichni jistě máte v paměti ta hesla, která byla na každém rohu. Pořád nás vychovávali. Ale vraťme se k vánocům.
Na Štědrý den jsme si museli obléknout vycházkové uniformy, mohli jsme si vzít polobotky, a tak jsme šli, samozřejmě ve tvaru, už na snídani. Kuchaři vyzdobili jídelnu, na stolech byly bílé ubrusy, chvojí, mísy s pomeranči, u každého místa byl talířek s pár kousky vánočky a hrníček na čaj. Dnes jsme nemuseli stát frontu u okénka a čekat s ešusem na to, co nám tam kuchaři kydnou, ani nebyl odchod na povel. Před štědrovečerní večeří k nám promluvil velitel útvaru kpt.Badal. Při jeho řeči mně hlavou letěly vzpomínky na domov. K večeři byl řízek, bramborový salát. Teď jste asi každý čekal, že napíši, že jsme si připili sampaňským, kdepak, na stole stály konvice s čajem, ten byl na zapití. Vím, že jsem se potom ještě trochu tzv. dorážel vánočkou od snídaně.
Po večeři jsme byli v kasárenském kině, kde promítali sovětský film o hrdinných obráncích Kavkazu. Název filmu si přesně nepamatuji, ale bylo to něco jako "Bílá smrt", no typický vánoční film!
Večerka byla o hodinu déle než v obvyklé dny, tedy ve 23,00 hodin. Uléhal jsem s vědomím, že zítra přijedou naši.
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Redakce
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
