Láska k vnoučatů je zcela jiná, než k vlastním dětem. Nikdy jsem si to nemyslela, ale má vnoučata mě o tom stále přesvědčuji a já jsem ráda, že na rozdíl od jiných, si ji zatím mohu ještě užívat.
Tento víkend jsem měla po delším čase u sebe na návštěvě milovaná vnoučata. Překvapila mě, když odložila tablet a chytrý telefon a chtěla vyprávět pohádku.
Lehce jsem se přenesla v duchu do dob, kdy byla malá a když u mě byla dost často a každý večer chtěla vyprávět pohádky.
Dovyprávěla jsem jednu pohádku a vnoučata žadonila: „babi, ještě jednu“. Tak jsem ještě jednu ráda přidala.
Když jsem dovyprávěla druhou a vnoučata už zase sahala po telefonu a tabletu, uvědomila jsem si, kolik máme krásných pohádek, které se snad v tomto přetechnizovaném světě nikdy neztratí. Pořád tu budou ti, kterým hodné babičky čtou či vyprávějí a tím tak předávají tyto poklady české literatury další generaci.
A jak jsem se večer, když jsem usínala, tak trochu přenesla do říše snů, zdál se mi krásný sen. Bohužel, ráno jsem musela na buzení nesmlouvavého budíku vstát, což se mi vůbec nezdařilo.
No, upřimně, diví se někdo, že se mi to nezdařilo?
A tak jsem se o ten sen s vámi chtěla podělit...
Letní slunce sužuje vyprahlou louku kol mě,
kvítka usychají letním žárem,
i já odvracím od slunka svou tvář,
neboť to nesmlouvavě bodá a bodá.
V dáli tetelí se vzduch,
země se chvěje pod kopyty koně,
kdo by se nadál v tento čas,
jezdce s koněm v cval.
Dusot se blíží, jasně zřím,
kůň bílý,
jezdec oděn v černý háv.
Jede blíž a blíž.
Nemám strach,
jen zásah osudu očekávám.
Jdeme si v ústrety,
když seskakuje z koně,
kolena chvějou se mi,
cítím jeho dech a
slyším frkot koně,
nevím,
co příští hodiny přinesou mi.
Hledíme si do očí,
jeho jsou hluboké a plaché,
vlny vlasů havraních
moře vzbouřené připomínají,
jeho paže mě k mužné hrudi tisknou,
slyším srdce jeho bít,
on tiskne mě stále víc a víc.
Nebráním se objetí,
přivírám touhou oči své
a cítím,
jak jeho mužská chlouba
svého vrcholu dosahuje.
Bere mě do náručí a odnáší v stín,
háv svůj černý rozprostírá
na zemi rozpálenou,
bělostné tělo mé v tom okamžení
oživuje jeho čerň.
Lehce mě políbí, rukou rozpálenou,
hladě moje tělo celé
zašeptá mi:
„Miluji tě, odvezu tě s sebou“.
Nebráním se, najednou jsme
jedno tělo
a mysl naše stoupá výš a výš......
V tom budík zvoní, nevhod zcela,
já dozvědět se chtěla,
jak pokračuje krásné snění....
Nevím sic jak skončil tento sen,
škoda, ale to už tak bývá
realita dne všedního, už na nás číhá....
Na závěr si proto neodpustím trochu krásných tónů pro pohlazení duše a pohodovou všední realitu
Lucie Bílá - Karel Gott - Sen v nás zůstává
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %