Moji přátelé, ano dnes mám svůj den, kdy na mě dolehla nějaká tesknota, smutek, melancholie, uvědomnění si neúprosnosti našeho pozemského času, smutek nad tím vším, s kolika kamarády, známými i milovanými jsem se už loučila. Teskný občas živote, ty nám ale dáváš často zabrat. Jenže co s tím?
Ano máme své děti, přátele, známé, máme své pohodlí, máme své zájmy, ale přece jen, to na nás, tedy na mě, určitě občas padne. A tak se zamýšlím nad naším životem, tedy spíše nad svým, i když je to všeobecné. Co je náš život? Je to jen pára, která se na chvilku ukazuje a potom zmizí.
Ach ano, takové myšlenky mě dnes napadly, ale zkusila jsem je zahnat. A víte čím? Sáhla jsem v ledničce po hezké lahvi a na ní je nápis Jubilejná Slivka. Podívala jsem se blíž a ejhle, vyrobena v Liptovském Mikuláši. Nalila jsem si paňáčka, na Moravě, která je blízká mému srdci , říkají vochtlík. Na Slovensku, které mám také moc ráda, ani nevím, jak se říká - asi na zdravie. U nás je to štamprdle /asi Sudety/ nebo paňák. A je moc dobrá ta Jubilejní Slivka a byla i výborná Jubilejná Hruška.
Pod vlivem výborné Slivky píši nyní impulzivně, ale i bez vlivu, bych mohla žít ve všech částech naší vlasti. Ano, myslím, že i když jsme rozděleni, přesto k sobě máme velmi blízko.
Mezi mými úvahami, nastalo uklízení , vyčistila jsem jedno okno v kuchyni, uvařila jsem, domnívám se ,výborné rizoto s domácí vepřovkou a omylem jsem přidala dva sáčky zmražených bílých hřibů (chtěla jsem dát smíšené houby). No chuť i s přidanou sojovkou vynikající! (podle mých čichových a chuťových buněk).
A jdu hledat fotky z Liptovského Mikuláše a okolí ,neboť tam bylo neskutečně krásně. Bylo to v červnu v roce 2016 - ubytováni jsme byli v hotelu Avena v Liptovském Jánu. Počasí nám přálo, výlety po okolí nezapomenutelné. Ať lodí po Liptovské Maře, či výlet do Liptovského Mikuláše, či Štrbského Plesa. Také výlet na Chopok byl nezapomenutelný. Když jsme lanovkou dojeli nahoru, strhla se bílá vánice, na krok nebylo vidět. A za chvíli opět zářilo slunce. Také jsme se plavili na pltích. Pěkně začalo pršet, mě připadalo, že pltíme pod vodou, mokro zespoda, zezhora. V Liptovském Jánu v parku je takové termální jezírko, tam se koupou i v zimě. Byly to opravdu nezapomenutelné dny.
Ano přátelé, dnes mám svůj den, přemítám, jaký je život. A na co si lidé jednou vzpomenou v souvislosti s námi? Věřím, že každý z nás, více, či méně učený, obdařený různým druhem nadání, tvoří malý schůdek k dalšímu pokračování na téhle zemi.
Jdu si nalít vochtlík, panáčka, či stopečku - na zdraví přátelé ♥♥♥.
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Libuše Münsterová
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
