Máme po vánočních svátcích a já dostala ještě jeden dárek dodatečně. Tedy přesněji, nadělila jsem si ho sama. Ano, je to živý psí tvoreček, jménem Saša. Je to zvláštní kombinace, ani nevím čeho, vidím tam trochu hlavu pudlíka a víc nepoznám.
Seběhlo se to takto: V Děčíně žijí mladí manželé (moji známí), kteří, než se vzali, měli každý svého psa z útulku. Jenže přišlo na svět miminko a tatínek jezdí pracovat do Německa, tak se s těžkým srdcem rozhodl, že toho svého pejska dá do nějaké pečovatelské rodiny, která dokonce dává tyto pejsky i do ciziny. Moc o tom nevím, bude to také nějaká charitativní záležitost. No, prostě, když jsem se to dozvěděla, tak mi to bylo moc líto a nabídla jsem jim, že mohou mít Sašenku u nás, a když to půjde, že si ji mohou zase půjčit. Už prý měla odcestovat někam do Švýcarska, byli zájemci. No, a tak k nám přišla Sašenka, nekonfliktní pejsek asi 5 let, moc milá a temperamentní. Máme ji doma, spí u vnučky, protože můj kocour nemá rád narušování svého pohodlí. Je moc mazlivá a střídavě projevuje svoji lásku vnučce i mně, cpe se pořádá na klín. Na procházkách je poslušná a rychlá jako chrt, s Mysty se prohání jako o závod. Máme o jednu parťačku navíc.
Je to zvláštní, vždy jsem toužila po bílé kočičce a vždy se k nám zatoulal černý kocour - Mikeš už je můj třetí a to nepočítám kočky, které vždy měla moje maminka. Chtěla jsem, aby moje Mysty měla alespoň 1x štěňátka (tolik ocenění, máme i chovnost a holka nechce). Tak jsem si řekla, dobře, o starost méně, ejhle najednou se tu octla Sašenka, pejsek neurčitého vzhledu a původu. Ale takových asi v útulcích je, kteří čekají na páníčky a nový domov.
Musím se v duchu smát, protože mě tady každý zná, pravidelně chodím ven, a až jednou budu na nebeském výšlapu, tak ty děti v dospělosti budou určitě říkat. Kdepak je ta stará paní, která tady chodila s tím černým psem a potom ještě s jedním malým zvláštním ? Chodím totiž po našich kopečkách a rekultivacích, asi tak jako Krakonoš po svych horách A moc se divím, že místní jsou pohodlní a ještě v těch místech nikdy nebyli. Ono se totiž do vršků musí pěšky. Tak jsem si koupila na doporučení naší paní lékárnice Proenzi, na klouby v nohách - to na běhání a na ruce - to abych udržela foťák a abych těm dvěma holkám stačila. Naštěstí mám dobrou zálohu v domě - syna a ten mě zastane, abych mohla také někam odcestovat. Život nám připravuje pořád nějaké překvapení, a když se navíc pomůže jedné psí dušičce, ta to umí vrátit, takže jsme zase o něco bohatší.
Všem přeji objevování radosti v sobě, vlídná slůvka a pochopení pro druhé, mnoho zdraví a pohody v roce 2021!
Pošlete odkaz na tento článek
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %