Letos v létě při výletě
zajeli jsme k naší tetě.
Po hřejivém přivítání
bylo hodně povídání.

"No jo, děti! Ale já pro vás nic nemám."

Poslední záchrana?
Vyhlášená kavárna.
Všechno uvnitř pěkně voní,
k zákuskům se oči kloní.

"Jé, to cukroví je krásné! To bych chtěla!"

Cukrářka se pousmála,
ráda by mně kousek dala.
Cukroví jak malované,
bylo ale HEKLOVANÉ!.

 P.S. To je tak, když člověk bez brýlí skoro nic nevidí. Krásné vánoce!