Po každé, když slyším slovo potravina, vždy si vzpomenu na moji babičku, narozenou v roce 1906, která se dožila úctyhodných 100 let. Ta mě učila, abych si vážila potravin a potažmo i jídla, protože je to dar od Boha. Za každou potravinou, každým jídlem, je práce mnoha lidí, která se jejich znehodnocením značně znevažuje, říkávala.
A dodala, že jednou může nastat doba, kdy bude bída a my musíme být na takový stav připraveni.To se doufám nestane, ale kdo ví, co nám osud může připravit.
Snažila jsem se za dosavadní život na 90% si vzít tato její slova k srdci. Kupovala jsem jen tolik, co jsme dokázali zkonzumovat. Nic jsme nevyhazovali, neměli jsme rodiče na vsi, abychom zbytky vraceli do potravinového řetězce pro slepice prase, králíky. A aby zbytky skončily v kontejneru, to mi bylo dost proti mysli.
Když jsme se nastěhovali v roce 1977 do panelového domu, spolu s námi se tam nastěhovali i další mladí, kteří do města přesídlili většinou z vesnice. Jejich rodiče na vsi žili, chovali domácí zvířata a pěstovali co se dalo. A tak v létě, když mladí přijížděli po víkendu domů, nosily se přepravky třešní, jahod, meruněk, broskví, většina již zavařených, později na podzim jablka, hrušky a v zimě přepravky se zabíjačkou a již zabalené balíčky s masem přímo do mrazáku. Hospodařilo se jim dobře, nebyla nouze, a tak se plýtvalo s jídlem, jak se dalo. Po víkendu, tak v úterý až středu, se kontejnery plnily zbytky. Dnes by lidé bez domova měli lukulské hody. Vyhazovaly se velké kusy chleba, vánočky, kusy bublaniny, kusy masa. Nechápala jsem, ale z cizího krev neteče a k tomu byl neustálý přísun, tak co si s tím dělat hlavu.
Nikdy jsem nikomu toto materiální zabezpečení nezáviděla, mohla jsem si jen o něm zdát, ale do života jsem si odnesla, co mi babička kladla ohledně jídla na srdce, a dodnes jsem nelitovala.
Zatímco ti, kteří plýtvali, v době po sametové revoluci špatně zvládali situaci, protože řada z nich byla bez práce a tím i úbytek peněz. Krachovaly podniky v Kolíně jeden za druhým, které zaměstnávaly do revoluce stovky obyvatel města. Zbyl jen pracák, dojíždění do Prahy a to v lepším případě, atd. JZD na vsích krachovala, nebo živořila, aby přežila, a tak nebyl ani přísun z vesnice od rodičů. To pak byl mazec. Někteří to neustáli, začali pít nebo se rozvedli, nebo obojí.
Tato část článku bylo jen lehké zamyšlení, jak jsem to viděla ohledně hospodaření s jídlem za svého života já.
Další část svého článku uvedu třemi citáty, které mě oslovily, a myslím, že jsou k tématu vhodné.
Arthur Schopenhauer
Lidé se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství, než aby vzdělali svůj rozum a své srdce, ačkoli je pro lidské štěstí nepochybně důležitější, co člověk je, než co člověk má.
Voltaire
Jakmile jde o peníze, jsou všichni lidé stejného náboženství.
Charles Bukowski
Ale nemohli jste se dožadovat spravedlnosti, protože když nemáte prachy, zákon pro vás neplatí.
S citáty naprosto souhlasím a dnešní dobu tak nějak vystihují. Existuje po světě hodně bohatých lidí. Když čtu Forbes a vidím pořadí nejbohatších lidí světa a vyčíslení jejich majetku, vždy se mi zatají dech. Zajisté mezi ně patří i několik miliardářů, občanů naší země. Jen jednou jsem měla v ruce několik desítek miliónů, nebyla to velká kupička bankovek, ale zmocnil se mě zvláštní pocit, asi takový, jako kdyby mi někdo řekl: Hele Hano, jsou tvoje, kup si, co chceš“. Rychle jsem se však probudila a vrátila do reality, protože šlo o náročnou a přesnou práci a muselo se v ní pokračovat, nebyl čas na rozjímání. Nevím sice, zda se tento pocit zmocňuje i těch nejbohatší, ale myslím, že asi ne. Ten pocit, že si mohou koupit co chtějí, prostě jen vybrat zboží, dojít ke snímači, přiložit platební kartu a je hotovo. Na nic nemusí šetřit, v horším případě si na to půjčovat, což pro většinu lidí světa je zcela normální stav.
A tak trochu vás chci zavést do světa těch hodně bohatých, kteří snad ani nemají peněženky, mají k dispozici jen různé druhy platebních karet a mohou si koupit i hodně drahé věci – šperky, auta, vily, rezidence, značkové oblečení, jachty atd. Mohou si také koupit i hodně drahé potraviny.
Dychtivě jsem četla výčet těch nejdražších potravin světa, který z části sestavil V. Drbohlav, a snad jsem ani nelitovala toho, že si je nemohu dovolit a že žádnou z potravin ani kousíčkem neochutnám. Některé bych ani nepozřela, jen ta čokoláda mě jaksi láká, ale jak se říká:“nekup to, za ty peníze “!! No, určitě si to nekoupím, tím ani neochutnám, dojdu si koupit 70%Lindt, nebo Studentskou pečeť s oříšky a rozinkami a jak si pochutnám a mám taky dobrý čokoládový skvost.
Prostě, kdo má, ten může, kdo nemá, nemůže. Tohle mě nikdy v životě netrápilo a netrápí. Byla jsem i v drahých restauracích, zajisté ne často, ale když jsem viděla nádherně prostřené stoly s množstvím skla a příborů, trochu mi to nahánělo hrůzu a nebyla jsem zrovna ve své kůži, i když etiketu stolování znám. Ale znát a pak si to odzkoušet na vlastní kůži je docela něco jiného. A pak ještě přinesli jídelní lístek. Někdy jsem byla zcela mimo, prostě knedlo, zelo, vepřové či řízek s bramborovým salátem tam fakt nebyly. Dala jsem to,někdy s pomocí druhých. Věřte, raději mám obyčejné restaurace s bílým ubrusem, kytičkou a jednoduchým prostřením – ubrousek a příbor, event. sklínka na víno a ne moc složitý jídelní lístek. A vůbec, během léta je to papírový tácek, opečený buřtík, nebo steak na grilu, domácí hamburger atd. při večerním posezení. Ne, že bych ráda nestolovala, naopak, ale každé chce své. A já k tomu večernímu ohníčkovému menu mám i nádherný výhled, čehož si hodně cením, a tak s přehledem přehlédnu i ten papírový tácek.
Tak se jen tak lehce podíváme, jak si mohou pochutnat ti nej, nej, nejbohatší...
Nejdražší houba světa je lanýž. Má atypickou vůni. Jeho hledání je náročné, protože jako houba roste 35 cm pod zemí v blízkosti listnatých stromů. K vyhledávání se používají speciálně vycvičení psi a prasnice. Lanýže se nejvíce hledají ve Francii, Itálii, USA a Chorvatsku. Lanýže lze najít i na našem území. Je několik druhů lanýžů, z nichž budu jmenovat: jen dva nejvýznamnější: Lanýž černovýtrusý – je zcela černý a má silné aroma, říká se mu černý diamant a dá se koupit za 30-60 tisíc za kg. Nejdražším je však lanýž bílý, který svojí vůní připomíná sýr, česnek a šalotku. Nedá se vypěstovat, a proto je tak drahý. V době jeho sezony, která je od září do prosínce, se šplhá jeho cena za kilogram až na 130 tisíc korun. U ostatních lanýžů se cena pohybuje za kilogram asi okolo 2000 eur.
Nejdražší pelmeně na světě - Nejdražší pelmeně můžete ochutnat v restauraci pro ruské emigranty "Golden Gates", která je v oblasti Bronxu. Jedinečnost je v tom, že v jejich složení, že kromě telecího, losího a vepřového masa je zahrnuta i žláza hlubinné ryby-pochodeňa. Při slabém osvětlení vyzařují modrozelené světlo a jsou naprosto jedlé a neuvěřitelně chutné.
Porce 8 kousků vyprázdní vaši peněženku o 2 400 $ a porce 16 kousků o 4 400 $.
Nejdražší čaj na světě se nazývá Da Hong Pao a jeden gram čaje stojí 1400 dolarů. To je asi třicetkrát víc, než kolik stojí gram zlata. Je zároveň i nejvzácnějším čajem světa.
Původní čajovníky už nikde nerostou. Rostou jen odvozeniny od původních rostlin, a to v provincii Fu-ťien. Tato oblast se nedá vyčíslit penězi, protože je to jediné místo na naší planetě, kde tento čaj roste. Také výroba tohoto čaje je velmi zvláštní a starobylá. Zná ji jen několik mistrů čaje, jejich znalosti se dědí z generace na generaci. Každé jaro odcházejí do hor, aby se modlili k bohu Jü Lu, což je bůh čaje. Čajové lístky se také potírají kozím mlékem, když ještě rostou. Po sklizni se pomalu pečou.
Jsou známé i léčebné účinky čaje. Koupit tyto čajové lístky je možné pouze přes speciální obchody. Poslední sklizeň proběhla v roce 2005. Prastaré čajovníky již nenesou a v dnešní době probíhá obchod pouze s lístky, které byly sklizeny před 10 a více lety a i těch značně ubývá.
Lístkům čajovníku Da Hong Pao se také říká velká červená róba a to po matce císaře Ming, která se čajem léčila a císař pak oděl čajovníky do slavnostních červených rób, jako poděkování za uzdravení matky.
Nejdražší maso - Nejdražší maso je mramorované hovězí maso KOBE z japonských krav Wagiu. Svíčková vás bude stát 750 až 1000 dolarů za kilogram. Japonské krávy jsou speciální druh skotu, jenž se chová jen v Japonsku a nesmí se vyvážet. Do krmení dobytka se přilévá pivo a každému zvířeti pak jsou dopřávány ruční masáže.
Nejdražší kaviár - Nejdražší kaviár na světě není vůbec černý. A ani vzácně šedý. Nejdražší je Almas, kaviár albínského jesetera Beluga, občas vyvážený z Íránu. Nejlepší produkuje značka Almas – kilogram vás přijde na 625 000 korun.Tento kaviár je balen v plechovce z 24 karátového zlata.
Nejdražší koření šafrán
Na získání jednoho kilogramu šafránu je zapotřebí 150.000 až 200.000 rostlin. Žně a zpracování probíhá pouze ručně bez automatizačních prostředků. Cena šafránu na trhu kolísá podle kvality mezi 100 a 350 korunami za gram. Právě díky této ceně je šafrán nejdražším kořením světa.
Nejdražší brambory - Nejdražší brambory na světě se pěstují na ostrově Nurmuatier v Atlantském oceánu. Pole, na kterých se brambory pěstují, jsou hnojeny výhradně mořskými řasami a mořskou trávou. Ročně rolníci sklidí ručně jen asi 20 tun této kořenové zeleniny. Taková malá sklizeň a příjemná chuť dávají exkluzivitu této odrůdě brambor, jejíž kilogram lze koupit za 500 eur. Tato odrůda La Bonnotte má nažloutlou dužinu, mírně slanou a citronovou chuť.
Nejdražší omeleta - Nejdražší omeletu na světě si můžete dát v restauraci Le Parker Meridien v New Yorku. Stojí 1 000 $. Kromě samotných 6 vajec obsahuje omeleta i pažitku, 300g prvotřídního kaviáru a jednoho celého humra. Servíruje se na hrstce speciálně vyšlechtěných brambor yukon gold.
Kamarádku na takovou to ranní, milionářskou snídani pozval její obchodní partner. Její hodnocení – nebylo to špatný, ovšem pokud máte rádi ingredience v pokrmu. Pokrm je lehký, ale po pravdě – netoužila bych si ho opětovně nechat prostřít. Dokážu si udělat omeletu či míchaná vejce lepší.
Nejdražší olej - Nejdražším olejem na světě je arganový olej. Proto se mu také přezdívá Marocké tekuté zlato. Je to olej panenský,100% čistý, lisovaný za studena. Argánie spinosa roste v Maroku. Je snadné ji poznat. Listy tohoto stromu jsou oblíbenou pochoutkou místních koz. Kvůli němu jsou ochotni i lézt po stromech. Když uvidíte kozu na stromě, tak je to argánie. Plody připomínají olivy. Na jeden litr oleje potřebují až 30 kg. Vyrábí se z plodů pouštního stromu ARGANIA SPINOSA, který se nachází pouze v jihozápadnímMaroku. Tyto plody jsou pak marockými ženami tradičním postupem pracně vytloukány na kamenech a následně prodány farmaceutickým a kosmetickým firmám. Stromy Arganie jsou ohrožené a chráněné UNESCO. Cena potravinářského oleje je uváděna v rozmezí 2500Kč – 3500Kč za litr.
Nejdražší chleba – Je jich po světě několik, jedním z těch nejdražších je chléb Roquefort a Almond Sourdough Bread. Právě za 250 dolarů můžete ochutnat chléb od šéfkuchaře Paul Hollywood. Chléb je vyroben z nejlepší mouky třídy a, kvašený spolu s drahým francouzským sýrem Roquefort a vysoce kvalitními mandlemi.
Dosud si primát nejdražšího chleba na světě osoboval britský pekař Robert Didier, který k jeho přípravě používá šampaňské a třiadvacetikarátové zlato. Prodává ho za 75 liber (asi 2600 Kč) ve svém pekařství Orchard Pigs ve Wrexhamu v severním Walesu.
Nejdražší mléko - Mléko myší je nejdražší mléko na světě. Jeho cena přesahuje 22 000 dolarů za litr. Chcete-li získat jeden litr takového mléka, musíte podojit asi 4 000 myší. Myší mléko se používá v medicíně. Léky obsahující myší mléko zlepšují proces krvetvorby po transfuzi krve.
Nejdražší voda - První místo po právu patří čisté pramenité vodě Acqua di Cristallo Tributo a Modigliani. Nejzajímavější je, že hladké formy nádoby ve tvaru mongoloidního obličeje jsou pokryty čistým 25 karátovým zlatem. Acqua di Cristallo Tributo a Modigliani — je to směs nejčistší pramenité vody z Francie, z ostrovů Fidži, s přídavkem vody z ledovců na Islandu. Stojí za to a to mimořádným složením vody a provedením obalu - cena 1,3 mil Kč za láhev o objemu 1,25 litru.
Předčila ji ještě voda Diamond Brand v černé lahvi poseté 250 černými diamanty a 14 karátovým bilým zlatem. Existuje pouze 9 lahví, cena jedné je 2,3, mil. Kč. Zde ale jde určitě hlavně o obal víc než o obsah.
Nejdražší čokoláda - Nejdražší čokoláda na světě se nazývá "Chocopologie Knipschildt". Vyrábí ji v USA firma "Knipschildt Chocolatier". Samozřejmě je to tmavá čokoláda. Za libru (453 gramů) bude muset "Chocopologie Knipschildt" zaplatit 2600 dolarů./Jé,za to by bylo mnoho a mnoho 70% Lindtů, to bych nesnědla ani do konce života/
Nejdražší čokoládový bonbon na světě byl v vystaven na festivalu čokolády v portugalském městečku Óbidos. Jeho cena se blíží 200 000 Kč. Čokoládový pamlsek pochází z limitované edice 1000 bonbonů, je pokryt jedlým zlatem a stojí 7728 eur (přes 196 000 Kč).
Nejdražší zmrzlina planety - Jediný kopeček vyjde v přepočtu na dvacet tisíc korun. Nabízí ji v cukrárně Scoopi Cafe, kde ji dostanete pod názvem Black Diamond. Obsahuje smetanový krém s madagaskarskou vanilkou nejvyšší kvality, posypaný italskými lanýži a vzácný ambróziový šafrán. Zmrzlina se zdobí jedlými plátky 23 karátového zlata. Ke zmrzlině patří miska a lžička značky Versace, která je v ceně a zákazník si ji odnáší s sebou, jako památku.
Při mém pátrání jsem objevila i řadu dalších drahých potravin, ale to by vydalo na mnoho stránek. Tak alespoň ty, co mě zaujaly.
Doufám, vážení, že jsem vám navnadila chuťové pohárky. A já si teď jdu namazat chleba z Billy, škvarkovou pomazánkou mojí maminky, posypanou cibulí od mé kamarádky. K tomu neodolám a dám si malou skleničku piva Krušovice, zajisté desítky, od firmy Heineken. A jak to budete mít vy?
Hezké říjnové dny.
Zdroje: Fakta v detailech, Extra Sory, iDnes.cz, Směr bohatství, Žena in, Lidovky, Forbes, Novinky.cz
Zdroj foto připojené: um.tviigetz.ru
Pošlete odkaz na tento článek
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka?…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Máte rádi poštu? Myslím jako instituci? Já ne. Jsem moc ráda, že…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %