Radkin Honzák: Dnešní vzkaz zítřku

Radkin Honzák: Dnešní vzkaz zítřku

Datum: 12. 4. 2020

Diskuze: 21

Ilustrační foto: pixabay.com

Všimli jste si, jak je z estetického hlediska koronavirus krásný? Symetrický, oku lahodící tvar. Vědci říkají, že virus není živý, protože potřebuje k tomu, aby se rozmnožoval, živé buňky, ale neřeknou, že Toxoplasma gondii není živá, protože ke svému rozmnožování potřebuje kočku. Přesto je toxoplasma tvor, zatím co virus není tvor, je tedy právem netvor.

Ale možná stejně jako občas musí přijít mráz, abychom si uvědomili dobrodiní hřejivého dne, musí občas přijít zlo, abychom začli vnímat dobro.

V dávných začátcích stavění teologických pravd se otcové Tertulian a Augustin (ač je dělilo století) shodli na tom, že člověk je z poloviny z Boha a z té druhé půlky z ďábla. V čem se rozcházeli, byly navrhované postupy, jak tu podvojnost řešit. Zatímco Tertulian doporučoval vymítání ďábla, byl Augustin toho názoru, že je dobré kultivovat Boha, aby na ďábla zbývalo stále méně místa. Jsem jeho zastánce. Dokonce u pacientů se zabývám tou narušenou částí mysli a současně velkou pozornost, zájem a péči věnuji té zdravé, která nám bude užitečná a pomůže nám dostat se na lepší úroveň. Vědci teď zajistili, že učiněný objev, takzvaný aha-moment, nejen intelektuálně potěší, ale také vzbudí centrum odměny a to vyvolá v člověku příjemný prožitek. Hledat dobro má v sobě skrytou potenciálně příjemnou odměnu.

Toho zlého máme v sobě od dob dinosaurů v jádře zvaném amygdala hojnost: strach a vztek a jedno nabuzuje druhé. Ale ani toho dobrého nemáme tak málo, jak ukazuje pokus provedený na desetiměsíčních kojencích. Vědci vzali děti „do divadla“ na drama, které by jim Shakespeare záviděl. Vystupovali tam tři „herci“: čtverec z překližky 30x30 cm, kolečko a trojúhelník v odpovídající velikosti. Všechny tvary ale musely mít nakreslené „oči“, jinak o ně děti neměly zájem.

Drama mělo plná dvě dějství. V prvním se na šikmém svahu – postaveném na scéně – snaží kolečko dostat nahoru, tu má úspěch, tu nacouvá a přichází trojúhelník, který mu pomáhá po cestě do kopce vzhůru. Opona. Ve druhém jednání projevuje kolečko stejnou aktivitu, jenže tentokrát přijde čtverec, překáží a tlačí je dolů. Opona, konec, diváci ale nejdou domů, zůstanou na place, jak říkáme my, ochotníci, naopak herce dají dětem na hraní.A děti si hrají s kolečkem i s trojúhelníkem, a o zlý čtverec neprojeví žádný zájem. Příběh o pomoci je zakódován v genech.

Mám ještě jeden vědecký doklad pro ty, kteří by pochybovali, že v lidech je dobro uloženo ze samé podstaty jejich duše. Dávám teď dohromady knížku o emocích a mezi základních šest patří také smutek. A stejně, jako smutek moc rádi nemáme (on na to nic nedbá a drží se jako klíště – nejdéle ze všech) a snažíme se smutné lidi odklonit směrem k pozitivnějšímu naladění, celkem nic nenamítáme, ba dokonce máme rádi, když hudba zahraje smutnou melodii. Smutnou – ne tragickou! Velký badatel v oblasti neurověd, Oliver Sachs, napsal, že hudba je „těsnopis emocí“. Proč tedy – když nemáme rádi smutek – máme rádi smutnou hudbu?

Odpověď je prostá; především si ale musíme uvědomit, že emoce jsou primárně tělesné děje a jak říká Antonio Damasio, emoce se odehrávají v divadle těla, do divadla mysli jsou překládány jako pocity. Smutná hudba, stejně jako smutný člověk v nás vyvolá empatickou potřebu nějak pomoct. To má za následek, že se cítíme silnější, pohotovější, energičtěji nastavení, prostě na to pomáhání máme sílu a chuť a to nám dělá dobře.

Současnost nepatří k těm nejlepším životním epochám ani při nejoptimističtějším hodnocení. Nese v sobě ale mnoho příběhů o pomoci. Zítřek je v mlhách, ale racionálně myslící člověk nepochybuje, že pomoci bude třeba mnohem, mnohem víc než dnes. A já nepochybuju, že stejně jako se najde plno ničemů, kteří si budou na téhle tragedii chtít namastit kapsy, bude víc těch, kteří nezapomenou, že jsou lidmi, tak čistými, jak ty desetiměsíční děti. Jak zapsal evangelista Matouš: Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.

„Krása je strašlivá věc. Ďábel v ní zápasí s Bohem a bojištěm jsou lidská srdce.“ F. M. Dostojevsky

| koronavirus | psychika

Autor: MUDr. Radkin Honzák

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

21 komentářů

Danuše D'Engeli 30.4.2020 19:01

Sama mám ne příliš pozitivní diagnózu - maniodepresivní psychózu. Mnozí lidé s touto nemocí propadají smutku, depresím.... Osobně jsem se z této nemoci téměř "dostala". Vírou v lidi, v dobro a lásku spolu s nadějí ve vše. Požila jsem potenciál silné vůle, který mi byl dán do vínku již v mládí. Obyčejně řečeno, pokud mám ráno smutnou náladu, tak hned beru do rukou knihu, učím se a krok po kroku provádím rituály, takže se od smutku oprostím. Také určitě dělám chyby, které se snažím neopakovat. Jak ve svém článku o osbních údajích na tomto portálu píši, mám radost ze života.....Hlavně v této době, kdy nás všechny pohltila pandemie, tak si rozhodně myslím, že jsem tu hlavně proto, abych pomáhala ostatním lidem. Mým posláním je průvodcování. Protože je cetovní ruch nyní v dosti zoufalém stavu, založila jsem si svoje webové stránky. Tak mohu alespoň trochu svojí láskou přispět ku zdraví a radosti společnosti. Mějte se hezky, se srdečným pozdravem, Dana

Josef Devotský 22.4.2020 11:08

Je vidět, že je pan doktor opravdu kapacita a ví, o čem mluví. Hezky napsané.

Irena Mertová 14.4.2020 14:59

Také věřím, že dobrého je v lidech více. Kdybych si to nemyslela, to by bylo na mašli. A když to říká i odborník...:-) . Článek se mi líbil, panu doktorovi přeji hodně zdraví !

Ladislav Vesecký 14.4.2020 14:51

Paní Sovová, naprostý souhlas.

Eva Černá 13.4.2020 08:00

Pane Čepelko, mám potřebu se zastat paní Dany Sovové. Nepíše přece, že by nesouhlasila s obsahem článku. Sama jsem články a pořady pana doktora Honzáka vždy vyhledávala, některé jeho texty mám vytištěné a opakovaně se k nim vracím, pomáhají mi v obtížných situacích, vážím si jich a děkuju za ně. Bohužel, v poslední době, při čtení nových blogů pana doktora, mám pocit, že je píše úplně jiný člověk. V diskuzích pod nimi je ta změna ještě výraznější. Úplne tam zmizela tolerance, nadhled, slušnost. Nerada, ale musím souhlasit s paní Sovovou.

Josef Volfík 13.4.2020 06:41

Možná coronavirus způsobí i to, že se zamyslíme nad žebříčkem svých hodnot. Soudím, že pokud někdo potřebuje koronavirus, aby se zamyslel, tak Pán Bůh s námi a Zlý pryč. Nakonec ještě budeme rádi, že přišel a lidstvo se jeho přičiněním zlepšilo.

Oldřich Čepelka 12.4.2020 19:26

Výborný, třebaže středně těžký text. Takto si představuji dílo "klasika" intelektuála, který je odborníkem v daném oboru. Dana Sovová na sebe prozradila, že není psycholožka (což mi nevadí), jinak by jí nezbylo než s vámi souhlasit. Příští článek byste mohl napsat, proč lidé potřebují modly, vzory, symboly a proč se s nimi neradi loučí. Proč se tolik zla, ale i tolik dobra děje kvůli existenci pouhých smybolů čili zástupců reality.

Zuzana Pivcová 12.4.2020 15:57

Jsem ráda, že jste, jaký jste, a se svými názory a vůbec nikam nechoďte. Díky za osobitý příspěvek a doufám, že to je teprve start.

Danka Rotyková 12.4.2020 12:03

Krásně napsané myšlenky. Vždy se na pana doktora těším, ráda si přehrávám i videa, která jsou k dispozici na Internetu. Díky.

Dana Sovová 12.4.2020 11:58

I kdybyste říkal sebekrásnější věci, vzhledem k vašim dřívějším vyjádřením a postojům týkajícím se prezidenta a preméra říkám - jděte se svými názory do někam, nejlépe hodně daleko! Pro mě jste jednou provždy passé!

Načíst starší příspěvky