I když na horách opět letos moc sněhu nenapadlo, ta trocha již skoro všechna roztála, trochu se tak naplnily potůčky a potoky a ty pak dodaly vody i větším tokům, čímž začal zase vodní koloběh života.

Po loňském úmorném, suchém létě je každá kapka vody vzácná, ale bohužel, těžko se doplní z jara ztráty z loňského roku. Stromy, keře vůkol začínají pučet, včely za slunečných dní vylétají a hledají zdroje své pastvy, drobný hmyz vylézá a často se stává potravou po zimě vyhládlých ptáčků. Ti od časného rána zpěvem probouzí nejen přírodu, ale všechny lidi kolem. Je to jakýsi zpěv života, kdy se člověk začne těšit, že opět přichází síla slunečních paprsků, delší den a teplíčko. Člověk jaksi pookřeje po zimě, začne ho lákat příroda, zahrada a s tím i nekonečná, ale krásná práce na zahradě.

Letos nám však těšení se na jaro překazil neviditelný, vzduchem šířící se, nebezpečný vir. Už ani jeho název nemohu vyslovit, jak se mi protiví. Nic jiného neslyšíte, nevidíte během dne v TV a jiných sdělovacích prostředcích, jen tu hrůzu po celém světě. Mnoho nakažených, mnoho mrtvých. Bože, říkám si, kdy to přestane. Bohužel, konec je zatím v nedohlednu. Čísla nakažených narůstají. Přibývá i mrtvých, díky Bohu, že u nás snad hodně pomalu, ale každého života, ať mladého či starého, je škoda. I velmi pomalu přibývají čísla vyléčených. Není to jen Bohu dík, ale hlavě proto, že se vláda a další snaží všemožně zabránit nejhoršímu. Není to lehké, to všichni víme, je to situace, se kterou se v novodobých dějinách země setkáváme poprvé a ta nás důkladně prověřuje. Možná je to dobře, protože nikdo neví, co ještě horšího může přijít.

Ať už se vir vzal od netopýrů, to je jedna z verzí, která by se ještě dala pochopit. Ale v tajícím ledu vědci odhalili přes 30 virů a bakteríí, o kterých lidstvo nemá ani tušení o co jde. Nedej Bože, aby tyto vzorky unikly z přísně střežených výzkumných laboratoří. Pokud covid-19 unikl z takto střežených zařízení, spekuluje se i této možnosti, ať už v jakékoliv zemi, je to katastrofa pro lidstvo na celé planetě. Je to neskutečně nezodpovědné, trestuhodné, aby se něco takového stalo a zamořilo celý svět. Doufám, že se to pořádně vyšetří, až bude po katastrofě, a přijmou se opatření, aby se to již nemohlo opakovat a bude následovat i trest. I když jak se říká: všechno zlé je k něčemu dobré, možná celý svět tato pandemie prověřuje, vyplouvají na povrch nedostatky, které jsme si v běhu života ani neuvědomili, nebo nechtěli si  uvědomit, nebo jen jsme je míjeli. lajdačili možná i řadu věcí po revoluci zbytečně rychle a bez rozmyslu zlikvidovali. Možná je to pro lidstvo jakýsi hrozící prst, abychom vše potřebné pro ochranu života v krizi prověřili a případně se do budoucna připravili i na jiné hrozby. Pokud je přenašeč netopýr, pak zase se naskýtá myšlenka - když vidíte v Číně „pestré, úžasné“ trhy s různými zvířaty, hady, brouky, možskými živočichy, mnohé ani neznajíce, není se čemu divit. Říká se, že Číňaně dokáží upravit k jídlu vše živé, co běhá po zemi a plave ve vodě, létá vzduchem. Je to dle mého názoru velký problém - na vymezeném území je obrovská koncentrace lidí a ta se musí nějak uživit, ale z čeho? No,.zanechme jakousi politiku, protože kdo dneska ví, jak to bylo a kam svět po této katastrofě bude směrovat a čeho se ještě naše seniorská generace dočká.

Ale český národ je národem hrdým, bojovným, statečným, prověřily to tisícileté dějin. Vidíme to i dnes, každý dělá co může, aby se vir a karanténa překonala a nabrátili jsme se do normálního života. Velký dík určitě denně patří složkám IZS a armádě, kteří jsou v první linii. Zapojili se ti dobrovolníci, kteří umí šít a šijí roušky, na plné pecky se rozjely 3Dtiskárny, které tisknou ochranné štíty,další se snaží pomoci seniorům, vyhlášení mistři kuchaři zase vaří obědy pro hasiče, zdravotníky, policisty a to nejen státní, ale i městské. Já jen říkám, jsme národ takový, jaký jsme, nejsme určitě bez chyb, ale když jde do tuhého, dokážeme se semknout a makat. Jistě, najdou se i taci, kteří roupama neví, co dělat, a tak sabotují, co se dá, a diví se, že pak přijde trest. Kdo by to řekl při nouzovém stavu?. A taky jsou i tací, kteří skuhrají, že nikdo nechodí do divadel, kin, na koncerty,  protože je karanténa a oni tak  přichází o peníze. Jistě víte na co narážím. Nejsou sami, ale oni, jak se dá zjistit, hodně dobře žijí ze štědrých dotací státu oproti živnostníkům, OSVČ, kteří od státu nic nedostávají a taky jsou dnes bez práce, tím pádem i bez peněz, a kdo ví, jak to bude v budoucnu. Ruku na srdce, přeci za situaci nemůže stát, stejně tak jako by nemohl za válku. Stát se jen snaží zmírnit následky.  Bojuje s neviditelným nepřítelem, s bojem nemá zkušenosti, učí se za pochodu, ale přeci nemůže ustat a nechal svůj lid napospas. Vyhlašuje určitá opatření, o kterých se domnívá, že by mohla pomoci. Proto nelamentujte, jsme v tom všichni, někdo víc, někdo míň, ale ztráty budou určitě značné a stát se alespoň bude v rámci svých finančních možností snažit pomoci každému, potažmo i těm, kteří využívají bohatě jeho dřívějších dotací.
Musíme doufat, protože jak praví přísloví: věř a víra tvá tě uzdraví a povede dál, nebo lépe, s čistou myslí se lépe bojuje. Vzpomeňme i těch neznámých, kteří se bohužel letošního jara a velikonoc nedožili, vir jim předčasně ukončil život. Je jen otázkou, zda to je vinou přírody, či lidského faktoru a  zda se to někdy dozvíme?

Kvituji a děkuji, to jistě nejen já, že na íčku se denně objevují souhrnné info o koronavirové situaci, aby čtenáři měli přehled. Info jsou dostačující a zcela jasně a stručně informující o stavu. Pro seniory je jistě přínosné a tak nějak i uklidňující stručné, jasné info, než různě se lišící zprávy v dostupných sdělovacích prostředcích či sociálních sítích.

Máme už jen pár dní, kdy se k nám letos tiše Popeleční středou, Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem a Bílou sobotou vkradou velikonoční svátky. Letos budou určitě smutné, žádné venkovní veselí, žádní koledníci. Ale i v rodině se dají tradice také hezky připomenout, muž vyšlehá ženu a vykoleduje si vajíčko. Upečeme si mazanec, dáme si k němu vonící kávu, uvaříme nějakou mňamku, nabarvíme pár vajíček a budeme věřit, že příští rok si to vynahradíme.

Všem na dálku do vašich domovů posílám přání krásných svátků jara v domácím prostředí. Pokud bude příhodné počasí, vyrazte do přírody, kde se dají dobře srovnat myšlenky a načerpat dalších sil do boje s tím neviditelným, zákeřným nepřítelem. Vězte, že příroda si vždy poradí a my jsme přeci její nedílnou a důležitou součástí.

Vítejte k nám, svátky jara - vnášíte opět po zimních měsících do kraje nový život, lidem radost z probouzející se přírody a všem radost ze života. I když tuto radost se nám nyní snaží kazit vir a karanténa. Já však věřím, že už jen na krátký čas a hlavně napořád a vy se jistě ke mně připojíte. Opatrujte se a mějte krásné velikonoce!

Jako dodatek bych si dovolila ocitovat mého oblíbeného autora Roberta Fulghuma, kdy promlouvá v dnešní době ke svým čtenářkám a nejen k nim:

citace:

Nemám ve zvyku říkat ostatním, co si mají myslet, co mají cítit nebo jak mají žít.

Můžu mluvit jen za sebe.

Uvažuji takto:

Podle mě všechny živé organismy žijí v riskantních podmínkách.

Každý den našeho běžného života probíhá ve stavu pohotovosti.

Jen tím, že se ráno vyhrabeme z postele, už vlastně riskujeme.

Spoléháme na to, že přežijeme celý den a večer zase ulehneme.

Je to v podstatě sázka, kdy věříme, že riziko se nám vyplatí.

Ano, můžeme se bát mnohého – všude, kdekoli a kdykoli.

Byla doba, ve které jsem nežil – a přijde doba, kdy zase žít nebudu. Ale jsem tady dnes. Možná tu budu i zítra. Věřím, že vše se zvrátí v dobré pro všechny, kteří si umí vzít ze všeho to nejlepší – pro ty, co se zaměřují na dnešek. A dokud žijeme, můžeme svůj život učinit tak smysluplný, jak budeme chtít a jak nám odvaha dovolí.

Nejsem pesimista ani optimista, jen tvrdohlavý realista.

Prožil jsem toho dost, až jsem dospěl k této pravdě, které věřím.

Zítřek teprve přijde.

Za pár let budeme moct říct, že jsme přebrodili ten hrůzostrašný mlhavý močál neznámého neznáma a vkročili na denní světlo, ve kterém už jasně vidíme pravdu známého známa.

Budeme znát to, čím jsme tehdy prošli.

Budeme moct říct, že jsme všechno přežili. A zvítězili.

A budeme pokračovat. Protože nic jiného dělat ani nemůžeme.

Konec citace.

Opět krásné, pravdivé  myšlenky,  ostatně jako celé jeho dílo.....