Co vám mám povídat, to bylo hezké odpoledne. Po obědě svítilo sluníčko tak lákavě, že jsem se rozhodla zase trochu protáhnou své údy a hupky, hupky do přírody.
Loukami, pěšinkou okolo hřbitova a už jsem u ranče Vlkava. Devět koníků se marně snažilo vylepšit si svůj jídelníček kousky trávy, ale je to ještě bída. Tráva nízká, spíš samá hlína a kamínky.. Ach jo, chtělo by to zapršet. Ale vždyť je teprve konec března. Jindy na pastvině leží touto dobou hluboký sníh...Hned za pastvinou zabočím do lesa, a jak tak překračuji známé kořeny, přemýšlím, kolikrát jsem těmito místy za ty roky prošla s Bertíkem. Na houby, pro chvojí na skalku před zimou, nebo jen tak na procházku. Nezdá se to, ale každý rok nejméně patnáckrát, takže jednoduché počty, asi stodvacetkrát.
Les se za tu dobu také hodně změnil, na místě smrkového houští jsou paseky plné pařezů a hromad větví. Kráčím pomalu, nikde ani živáčka a najednou cítím vůni ohníčku. To je nádhera. Na pokraji lesa, kde lesní dělníci pálili větve z pokácených stromů, je několik vyhaslých ohnišť, takové lesní hrobečky. Ale odkud je ta vůně? Jak se tak rozhlížím, objevuji, že z jednoho " hrobečku " stoupá slabý proužek kouře, taková malá dušička. Přistupuji blíž a už po několika krocích vnímám i přes teplé oblečení příjemné teplo. Teplo, které se s mými dalšími kroky zvětšuje, jako by varovalo. Dál ani krok!! Najednou se ve mně probudily zvláštní vzpomínky, vzpomínky na dobu, kdy jsme jako děti pálili po sklizni bramborovou nať, kdy jsme po jejím dohoření rozhrabávali ještě horký popel a radovali se z lítajících jiskřiček proti temnějícímu nebi.
Jestlipak v tom doutnajícím " hrobečku" je ještě trochu ohnivé síly, jestlipak to není jen taková moje touha. Tak na co čekáš, Bertice, zkus to a uvidíš. Rozhodnuto. Jelikož pokaždé na svých cestách nosím pro lepší stabilitu obyčejný klacek, nemusím žádný hledat. Je dost dlouhý na to, abych nemusela přistupovat moc blízko a zároveň dost silný, abych s ním mohla svoji myšlenku uskutečnit. Píchnu do nejvyšší vrstvy, zaberu a .....klacek naráží na mnohem pevnější vrstvu, nežli je popel - vyvalí se neprohořelé zbytky větví a šišek.. Stačí jen závan větru a z černé neživé hmoty se nejdříve vyvalí obláček kouře a po kratičké chvilce zapraskají a vzlétnou první jiskřičky. Rozhrabuji čím dál víc ten jiskřící kopeček, sbírám v bílých rukavicích suché listí a větvičky a přihazuji vše na žhavé uhlíky. Raduji se jako ta malá holka z každého nového plamínku a ani si nevšimnu, že mám celé boty obalené šedivým popelem. O bundě a kalhotách ani nemluvím..Zabraná do vzpomínek si neuvědomuji, že se začalo pomalu šeřit a je čas k návratu. Honem dalším klackem shrnu vše do středu " hrobečku", ujistím se, že nikde není žádný doutnající oharek, a odcházím. Odcházím a ve své duši cítím takový zvláštní klid. Klid. Nebo snad je to radost z vědomí, že jsem se zase na krátký čas vrátila do mládí???
Zdraví vás velice, dušička Bertice.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %