Dobře jsem se vyspala. Posilňující nedělní spánek, který umí s člověkem udělat divy.

Ještě v poloze ležmo jsem napsala ranní pozdravy na íčko a přátelům na telefon. Podle návodu " Jak se zabavit v době karantény"  jsem si zacvičila cviky na páteř a ploché bříško - musí se hodně zatáhnout, pak tam náznak bude. Cvičení jsem absolvovala a věřte, že bylo osvěžující. Už ne na posleli, ale na koberci. Pak nastal druhý denní rituál, po mém elixíru života - dobré kávě se skořicí -  jsem zašla do koupelny. Mrkla jsem na tu holku v zrcadle a řekla jsem přísně : Takhle tedy ne, děvče moje - podívej, jak vypadáš, rozcuchaná, kruhy pod očima, prostě celá nějaká uválená. To asi z toho tělocviku . Když už se cítím  dobře uvnitř svého těla, pak tedy ještě něco udělat s tím zevnějškem. Jak jsem řekla, tak jsem učinila. Důkladně jsem si umyla vlásky, vyfoukala, to mě totiž jindy nebaví, jak to uschne, tak to je. Ostatní denodenní hygiena samozřejmá.  Trochu jsem se přimalovala. Vzala veselé tričko a víte, že mi hned malounko stouplo sebevědomí ? On to tedy nikdo neviděl a kromě mě to teď víte i vy. Ještě si udělám manikuru, pak připravím oběd. 

Když už je mi tak dobře, poohlédla jsem se po věcech mně milých, a jsem jimi obklopena opravdu hojně. Ta papírová růže - vystřelila jsem si ji vloni na pouti, je to můj test na mé oči po operaci šedého zákalu. To vínko dáme odpoledne . Malovaný obrázek kostela, kdysi pro mě namalovala moje milá sousedka, která už je na nebesích.  Pro mě vzácný dar. Pak tu mám vyšívané obrazy od maminky, také obrazy od mého milého přítele Mirka Houry, který už je v malířském nebi.  Vánoční hvězda je moje pýcha, stará několik let, v  létě na zahradě, v zimě doma.  Orchidej - nový přírůstek k MDŽ.  Hodně maluji na tabletu různé obrázky, výborné vyplnění televizních reklam.

Uvědomuji si, že  běžně  tyto krásy  nevnímám, pro dost velké časové vytížení. Nyní jsem ve svém já a přiznám, že si svůj svět užívám. Zaháním tím i smutek nad tím, že jsme nyní tak omezeni, že je vše jinak, venkovní svět je nebezpečný, a já doufám, že brzy se nám zjeví opět v přátelské podobě.

To jen teď v této době se zamýšlím nad tím plynoucím časem, co už vše bylo, a věřím, že ještě bude. Zejména toho dobrého. Koho by napadlo, že se na nás snese takové soužení? Konec tohoto špatného, nastartuje nový, dobrý začátek. A my pro to uděláme, co budeme moci a co zvládneme!