Zdravotníci mají dobrodružný život. Za svou pomoc bližním obvykle utrží i nějakou tu ránu a kolikrát nesklidí ani žádné poděkování, ale naopak. Nezáviděníhodná profese, a přitom pro nás ostatní tak důležitá…
Doba, o které chci psát, už dávno uplynula. Tenkrát ještě existoval takový přepych, že i kolikrát na obyčejné vesnici bývaly lékařské ordinace, aby lidé nemuseli jezdit do města. S tím souvisela i péče o staré lidi. Docházely k nim tzv. „geriatrické sestry“ a poskytovaly jim ošetření přímo v jejich domovech (samozřejmě zadarmo).
Moje maminka jednou jako zdravotní sestra musela zastoupit svou kolegyni, která tuto práci měla na starosti. A tak se vypravila po ordinační době na obchůzku po tamních pacientech.
Když přišla před vrátka k jedné staré paní a otevřela si, protože paní byla nepohyblivá, přiletěl znenadání zpoza rohu nějaký mrňavý ratlík a bez varování se jí zakousl do nohy nad kotníkem. V leknutí a zahlcena bolestí ho automaticky praštila taškou, ve které měla injekce a další propriety pro jeho paničku. Ratlík padl a ležel bez hnutí. No, nazdar, já ho snad zabila, pomyslela si maminka. Na domácí mazlíčky nebyla zvyklá, tehdy se to nenosilo jako teď, psy doma měli taky, ale byli to psi hlídací a žili doslova „psí život“ věčně uvázaní u boudy a nesměli ani dovnitř do domu.
Zazmatkovala a nevěděla, jestli se má věnovat svému kotníku nebo dávat záchranu psovi. Dopadlo to dobře – pes, asi omráčený, po chvilce vyskočil a odběhl do domu, kde byl pak objeven pod postelí.
Maminka dopajdala k pacientce. Vyhubovala jí, proč pouští psa ven, když ví, že má přijít ona, a uslyšela obvyklou obligátní odpověď všech majitelů psů: Vždyť on je hodný, on nekouše! Zřejmě si vůbec nepřipouštěla, že její mrňavý ratlík má srdce hrdiny a taky samozřejmě nějaké psí instinkty.
Myslím, že ratlík jen bránil paničku a své teritorium a jeho dobrému čichu se možná navíc nelíbil pach ordinace či pach, který maminka přinesla z jiných domácností.
Stará paní v mezičase, kdy nadávala psovi ukrytému pod její postelí, prosila maminku, ať to nikde nehlásí, že by jí ratlíka mohli sebrat. Tak to teda nenahlásila. Nejdřív ošetřila sebe pouhým Ajatinem a obvazem, co měla připravený pro paní. Potom čtrnáct dní kulhala, než se rána zahojila. Ani už nevím, co napovídala svému doktorovi, asi, že spadla ze schodů, nebo něco takového, protože by ji samozřejmě hnal na vyšetření a psa taky.
Jestli byla pokousána předtím taky právoplatná geriatrická sestra, to jsme se nedozvěděli. Kdoví… možná právě proto tenkrát marodila… :-))
Pošlete odkaz na tento článek
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %