Měli jsme na víkend všech pět vnoučků v rozmezí 2-8 let. Počasí nebylo nic moc, a tak se náš byt začal postupně převracet naruby a sousedi si museli užívat dupotu a křiku, protože se hrálo na honičku a pikanou.
Když už to začalo být opravdu neúnosné, rozhodli jsme se, že vyjedeme na kontrolu naší chaty, abychom tam smečku vypustili, nechali proběhnout a vybít jejich energii v přírodě. Plánovali jsme, jak je protáhneme lesem za hraní různých her.
Většinou ovšem žádný plán nevyjde tak, jak jste si vy představovali, aspoň podle mých zkušeností. Nabrala jsem zásoby, aby nebyl hlad, a vyrazili jsme.
Po svačině vestoje na zahradě jsme vyrazili směr les. Ovšem udělali jsme jen pár kroků, když tu koukám – zespoda se uličkou k naší chatě řítí nějaký lovecký pes, uši mu plandají a letí jak šílený směrem k nám. Hledám páníčka, ten ale samozřejmě nikde. Pes buď někomu utekl, nebo se venčí sám. A co je nejhorší – já toho psa neznám, a tím pádem nevím, co od něj můžu očekávat, a pes nemá ani náhubek…
Zahnala jsem děti zpátky za branku. Pes prolítl jako vítr kolem a pádil dál. Opatrně jsme opět vylezli v domnění, že jakékoliv nebezpečí ze strany psa je zažehnáno a my konečně vyrazíme. Ovšem byl to omyl. Sotva jsme dorazili kousek nad chatu, pes se objevil znova dole pod kopcem a pádil zase směrem k naší skupince. A nikde žádný páníček. Pes dělal zřejmě pravidelné okružní oběhy po trase, která vedla kolem nás. Stačila jsem jen zaznamenat, že je lovecký, zrzavý. Nevím, jestli můj strach o děti mu vyčaroval hubu pitbula, takže to byl kříženec, nebo se mi to jen zdálo.
Nebylo kde se schovat, na návrat na zahradu ani pomyšlení, pes se řítil proti nám závratnou rychlostí. Přemýšlela jsem, ke kterému dítěti se dřív vrhnout, ale pět jich teda rozhodně neochráním, i kdybych se psovi nastavila sama. Hlavou mi proběhla vzpomínka na nějakou povídku Jacka Londona, jak se muž zachránil před psem či snad vlkem tím, že se mu jako první zakousl do krku. Tak to teda nezvládnu, i kdybych stokrát chtěla ! A manžel se jako obvykle opozdil a hrabal se s něčím v autě před chatou. Pes mezitím proběhl kolem něj, aniž si ho všiml a ve vteřině byl u našeho hloučku. Myslela jsem, že snad omdlím. Psů se teda nebojím, mám je ráda, ale nejsem sebevrah, mám z nich respekt, pokud jsou cizí, nikdy neriskuju a nevrhám se k nim, abych je hladila, a učím to tak i děti.
Jak jsme tak stáli dokolečka na silnici, psisko se nejdřív vrhlo ohromnou rychlostí k těm čtyřem starším, mírně povyskočilo, aby si k nim čuchlo, děti stály jak sochy, zřejmě zmražené strachy. A pak obrat a velký skok přímo k té nejmenší. Byla to všechno taková rychlost, že nebylo v lidských silách cokoliv udělat ! Tak a teď zakousne tu moji nejmenší holčičku ! Vždyť je to lovecký pes, pokoušel se o mne infarkt. Asi jsem v tu chvíli zařvala, ani nevím, a vrhla se směrem k němu, že ho zřejmě pokud možno uškrtím holýma rukama. Ale psisko se na mne jen otočilo a pokračovalo ve svém běhu pryč od nás!
Měla jsem po náladě jít do lesa, děti se klepaly a brečely. Já měla takový vztek na nepřítomného páníčka, že kdyby se tam teď objevil, asi bych ho sama napadla. Kde byl? Proč psa nehledal, jestliže mu utekl? Spíš to vypadalo, že ho nechal, aby se venčil sám. Hnala jsem vyděšené děti zpět do bezpečí za branku zahrady. A můj předpoklad, že pes tam asi obíhá celé odpoledne, se vyplnil…sotva jsem branku zaklapla, psisko už bylo zas u nás a strčilo čenich mezi drátěnku. A pak zas hurá pryč na další oběh.
Takže aniž jsme zkontrolovali pořádně chatu, stačili jsme jen přijet, sníst svačinu na zahradě a nechat se vyděsit psem. Děti jsme jedno po druhém rychle naložili do auta, zatímco pes proběhl kolem ještě za tu dobu minimálně dvakrát, nastartovali a odjeli zas zpět domů.
Děti měly zážitek, o kterém s očima navrch hlavy ještě dnes vyprávějí, zatímco já bych se teda bez toho zážitku docela ráda obešla… a příště si beru aspoň něco na obranu, minimálně kus pořádného klacku, abych neměla k dispozici jen vlastní zuby.
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Redakce
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
