Ne, že bych i já toho neměla zdravotně naloženo dost, ale musela jsem to ustát. Rozhodla jsem se, že budu takovým  jeho zpovědníkem. A tak se i stalo. Svůj příběh, jakousi zpověď, mi odvyprávěl asi dvě hodiny poté, co odešla od jeho lože jeho bývalá žena a on skutečně stál na konci svého zbabraného života.

Po vysoké škole jsem se postupně seznamoval s otcovou firmou a za pár let mi vedení firmy otec předal a začal si užívat života a já byl ve svém živlu, řídil jsem firmu, což byl můj sen.

Moji životní cestu mi přeťala krásná blondýnka, jejíž oči byly hluboké jak studna, hlas lahodil mému uchu, krásná postava, a navíc, byla velmi milá. Ztratil jsem hlavu, i když byla o pět let starší. Dokončila studium na vysoké škole, kterou začala studovat později. Stala se dětskou lékařkou. Naše rande byla čím dál častější, začali jsme spolu bydlet a připravovali veselku. Však víš, jak krásná to byla svatba, byla jsi tam s manželem. Byli jsme oba šťastni a zvláště pak, když mi po svatbě Týna oznámila tu radostnou novinu. Budeme mít miminko. Bože, budu táta, jak krásně to znělo. Těhotenství uteklo jako voda a narodila se holčička Lada. Byli jsme rodina. Za krátký čas k Ladě přibyl ještě Pavlík.

Firmě se dařilo, Týna začala pracovat v nemocnici a děti šly do mateřinky. Týna mi jednoho dne zašeptala, že v bříšku se jí rodí ještě jedno miminko, byla to holčička Haninka, která se narodila těsně před Štědrým dnem. Kolem nás bylo hodně radosti a štěstí.Svoji ženu i děti jsem nade vše miloval. Život plynul jako voda, děti rostly, cestovali jsme, milovali jsme až do jednoho osudného dne.

Na jednání do firmy přišla štíhlá hnědovláska, vlasy do půl zad, modré oči, velká prsa a úsměv jako Julia Roberts. Byl jsem zcela ztracen. Zatemnil se mi mozek. V tu chvíli jsme vůbec neuvažoval, že mám domov, krásnou ženu, a zdravé a chytré děti. Začal jsem s ní tajně randit, no, byl to spíš takový sexuální maraton. Asi po půl roce se to provalilo. Byl jsem naštvaný, anonym, který Týně poslal usvědčující fotky vše zhatil. Svoji manželku a děti jsem nechal vyklidit krásný mezonet s tím, aby se odstěhovali k rodičům do domu, který jsem za své peníze před tím zrekonstruoval, abychom měli až přijedeme k rodičům na návštěvu veškeré pohodlí, rovněž tak i oni. Do mezonetu, který mi otec koupil, jsem si nastěhoval hnědovlásku s titulem inženýra. To jsem však netušil...

Jen tak tak jsem stíhal práci ve firmě, neboť nová láska mě zaměstnávala nákupy, cestováním do exotiky, drahými večeřemi, u nás se nevařilo a v neposlední řadě, jak byla příležitost, tak jsme měli sex a že ho nebylo málo. Elen byla nymfomanka a to mi věř. Ve svém věku a prací dost vytížen jsem začal být notně utahaný, ale musel jsem to dát. Za nějaký čas se objevily různé zdravotní problémy.

Týna s dětmi se odstěhovala. Byla hrdá, o nic neprosila, vzala si s dětmi jen osobní věci a začali bydlet u jejích rodičů. Děti přišly o kamarády, byly vhozeny do neznámého prostředí nové školy, v hlavičkách měly určitě velký zmatek. Neměl jsem žádné povědomí jak žijí, děti jsem nenavštěvoval, nebyl čas a ani Elen nesouhlasila, abych děti vídal. Ona děti nikdy nechtěla. Nevím, jak jsem to kdy mohl dopustit, jak se asi děti cítily, když je táta nenavštěvuje, že už je snad nemá rád? Co vše jim Týna musela nalhat, aby trochu uvěřily tomu, co se kol nich děje. Jak Týna mohla zodpovědět všechna ta proč? A já myslel, že tučné alimenty vše vyřeší. Takový jsem byl blbec.

Na jedné ze zdravotních kontrol mi sdělili, že mám v pokročilém stadiu rakovinu slinivky a je to zlé. Věděl jsem, že není vše v pořádku po stránce zdravotní, ale nešlo zvolnit tempo. Nová partnerka neměla pro mé problémy moc pochopení, chtěla žít na vysoké úrovni, samá společnost, cestování a hlavně, každý den ráno i večer se milovat. To už jsem nestíhal, byl jsem neskutečně unavený. Tak si našla na sex mladého kolouška, ale moje tučné konto ji vyhovovalo. Netrvalo dlouho, kdy vše prasklo, své konto jsem zablokoval a ji pustil k vodě. Bohužel, bylo již na vše dost pozdě.

Všechno jsem doslova posral, přišel jsem o děti, o svoji bývalou manželku, které jsem si nedokázal vážit, ač ona byla tou, která jediná milovala jen mě a ne moje peníze. Vychovávala vzorně naše děti, učila je skromnosti a mě neskutečně a bez podmínek milovala. Toho, že jsem vyhodil milenku Elen, jsem nelitoval, za více jak dva roky se mi dosti ztenčilo konto, procestovali jsme snad půlku světa, šatů, šperků a jiného oblečení měla plné skříně, v Praze jsme snad prošli všechny luxusní restaurace a to milování? Ne, že by se mi z počátku nelíbilo, ale později jsem z něj byl dost unavený a už jen slovo milování mi nahánělo hrůzu. Ale zprvu jsem to moc chtěl.... Zkrátka za takovou lásku se musí platit.

Nemoc nabrala obrátky, konec se neúprosně blížil, na férovku mně sdělil doktor. Zatoužil jsem ještě jednou jedinkrát svoji Týnu a děti vidět a alespoň se omluvit. Přijme omluvu? Přijdou vůbec do nemocnice? To byla otázka, se kterou jsem se budil i v noci. Moc jsem si to přál, abych mohl odejít z tohoto světa v klidu.

Když mi bylo nejhůř a konec byl na dohled, poslal jsem k Týně svého otce, kterého měla moc ráda a který ji a děti dost často navštěvoval, aby jim trochu nahradil nemožného tatínka. Otec Týnu měl přemluvil k návštěvě v nemocnici.

Jednoho dne se otevřely dveře a tam stála ona. Byla stále stejně krásná jako tehdy před lety, i když starosti jí přidělaly pár vrásek, ale ty ji spíš ještě zkrášlily. Sedla si na židli k posteli. Chvíli jsme na sebe hleděli beze slov. Prosil jsem ji s pokorou, zda mi může odpustit. Odvětila tichým hlasem, který hladil i po těch letech: "Za sebe ti odpouštím, tvoji lásku jsem si nemohla vynutit. Byl jsi rozhodnut vše opustit a odejít. Ale určitě ta nová láska nebyla zadarmo a toto je výsledek."

Měla pravdu. "Neodpustím ti však a to nikdy, že jsi opustil naše děti a přestal si se o ně zajímat. Pro ně to bylo první a doufám, že i poslední trauma v jejich životě. Dost mi to dalo starostí, abych jejich malým hlavičkám nějak vysvětlila všechna proč a mohli jsme normálně žít. Nechala jsem děti doma, návštěva by je zase psychicky rozrušila."

Moc jsem se styděl a byl smutný, ale čas se vrátit nedá a důsledky si musím nést sám. Lehce jsem ji pohladil ruku, trochu ucukla, ale zase ji vrátila. Nebránila se. Zavzpomínal jsem na některé události z našeho společného života, které mě v tu chvíli vyvstaly na mysli. Měla oči plné slz.

"Vidíš, čeho všeho jsi se vzdal, co jsi doslova vyměnil za sex a život s jinou." Její slova byla pravdivá a řezala jako nůž. Styděl jsem se, ale byl jsem moc unaven, bylo mi zle a duševně jsem to už nedával. Poznala to. Vstala, pohladila lehce moji ruku a chvíli ji ve své podržela. Cítil jsem, jak se její ruka chvěje. Políbila mě na tvář a odešla směrem ke dveřím. V tom posledním polibku bylo tolik něhy a snad i zbytek lásky, že mi celým tělem projela nádherná energie, jako kdysi, když jsme se ještě tolik milovali. U dveří se otočila, jen na malou chvilinku nehnutě postála a se slovy "drž se, třeba se ještě někdy všichni setkáme," se rozloučila. Slzy jí kanuly po tvářích a v tom zapadajícím slunci za oknem vypadala jako bohyně. "Pozdravuj děti. Pověz jim, že je mám moc rád, že všichni jste byli moji nejmilovanější a tak to i zůstane," ale to už zaklaply dveře...

Ležel jsem, oči upřeny do stropu, kde mi probíhal celý můj život. Tváře mi skrápěly slzy nad tím vším, co jsem si svým chováním a jednáním způsobil, ale hlavně, co jsem způsobil svým nejmilejším. Nelitoval jsem se, patřilo mi to.Snad někdy mi  odpustí i děti. Byl jsem tak moc unaven, že jsem usnul.... Probudil jsem se až po tvém příchodu.

Já vyslechla jsem tuto jeho zpověď, viděla jsem, jak ho to zmáhá, trochu jsme ještě zavzpomínali na dobré časy a já, vidouc, že už se mu víčka klíží, jsem se se slzami v očích a dvěma polibky s ním rozloučila navždy.

Nad ránem dalšího dne, jak mi pověděl jeho otec, upadl do komatu a k večeru odešel tam, kam všichni musíme. Byl smířen s životem, s takovým, jaký si sám zvolil. Jeho otec mi děkoval, že jsem přes půl republiky přijela do nemocnice, i přes to, že věděl, jak ji nesnáším. Syn se jako své nejlepší kamarádce chtěl tak trochu vyzpovídat, řekl otec a jeho oči zalily slzy. Zůstal sám. Zbyla mu jen vnoučata a jeho bývalá snacha.

Bylo mi ho moc líto. V pláči mi nabídl galantně rámě a doprovodil mě k vlaku. S osudem můžeš sice bojovat, ale šance na výhru je většinou mizivá, řekla jsem si v duchu a slzy mi tekly po tvářích jako hrachy. Za celou cestu k vlaku jsme skoro ani nepromluvili, jen v myslích jsme na něj vzpomínali. Když se vlak rozjížděl, tušila jsem, že by mi toho chtěl ještě mnoho říci, ale slzy tekly proudem a slova vázla v hrdle. Slyšela jsem jen tiché sbohem a děkuji mnohokrát.

Bude těžké pro staříka v jeho věku hledět do hrobu svého syna a do konce života přemýšlet, jak si úspěšný syn zpackal svůj život. Pak jsme se ještě sešli na pohřbu mého kamaráda a o pár měsíců i jeho otec opustil tento svět. Tak po tatínkovi bude dětem chybět i milovaný dědeček, který se snažil napravit chyby táty a co mu síly stačily, věnoval se vnoučatům. Týnka bude postrádat milovaného tchána. Bože, jak je ten život nespravedlivý k tak laskavým, milým a hodným lidem.

Kamarád si bohužel až na prahu smrti uvědomil, jak neskutečně a hlavně i nenávratně ublížil těm, kteří ho nejvíc milovali a kteří nechtěli jeho peníze, ale jen a jen jeho lásku. Pro něj to v té určité chvíli bylo asi málo, pudy vítězily nad zdravým rozumem. Až mnohem později si uvědomil, že to bylo to nejkrásnější a nejčistší období v jeho životě.Umědomil si, že mít domov, v něm milující ženu, zdravé děti je to největší štěstí v životě.
Bohužel, každý jsme z velké části strůjcem svého života a před nebeskými branami už je hodně pozdě plakat nad rozlitým mlíkem...

Nicméně, kamaráde můj, budu na tebe vždy vzpomínat jen v tom dobrém, byl jsi tím nejlepším. Možná jsem ti tehdy měla ručně domluvit. Ale kdo ví, sex vládne světem, a tak si myslím, že když ztratíš hlavu, jsou veškeré slovní i ruční domluvy někdy marné. Nyní máš jistě tam nahoře hodně času o tom všem přemýšlet a až se možná někdy setkáme, tak mi o tom povyprávíš....