Jak jsem plavala s hady aneb vzpomínka na staré kutnohorské koupaliště
Jezdívala jsem jako dítě na prázdniny k babičce a dědovi do Kutné Hory, a tak toto město zůstalo navždy v mém srdci. Babi a děda bydleli tehdy na Kocandě u potoku Vrchlice, kterému místní říkali Pách. Teda páchl leckdy taky, lilo se tam všelicos, ale je to spíš z německého der Bach.
Měli jsme to odtamtud pár kroků na koupaliště, a tak jsme tam s babičkou byly my dvě častými hosty. Voda tam byla tmavá, neprůhledná, koupaliště bylo napájeno pořádně studeným potokem z bývalého mlýnského náhonu. Vzpomínám na pana Mudru, který měl zřejmě koupaliště na starosti a pokaždé, když moje sedmdesátiletá babička lezla do vody, aby brázdila vody koupaliště napříč sem a tam, pan Mudra měl pohotovost. Stoupl si na kraj koupaliště a bedlivě babičku sledoval a kontroloval.
Jednou, to mi bylo asi tak 10 -11 let, jsem si plavala v té studené vodě a tu se vedle mne objevily dvě hadí hlavy plavající si družně vedle sebe! Zkoprněla jsem leknutím, myslela si, že se mi to snad zdá!
Hadi byli černí a na hlavě měli žluté půlměsíčky – takže užovky, oddechla jsem si. No, anakondy to naštěstí tedy nebyly, ale přesto jsem se málem utopila leknutím. To je prostě dáno člověku geneticky, jak jsem se někde dočetla. Byly to tedy parádní kusy – plavaly naštěstí velice rychle ode mne a pak koukám, jak vylézají na strmý svah koupaliště a rychlostí blesku stále vedle sebe mizí tím charakteristickým vlnitým hadím pohybem v nedalekém křoví. Byli to velcí hadi, snad metroví, já, městské dítě, jsem do té doby nikdy takové hady v přírodě u nás neviděla.
Při představě, že tam plave v té tmavé vodě něco takového a kouslo by mne to třeba do nohy, jsem se úplně rozklepala, vyletěla jsem z vody jako blesk za užovkami a pak se dlouho nemohla do vody odhodlat.
Po letech jsem navštívila Kutnou Horu a samozřejmě má první cesta vedla na Kocandu ke dveřím bývalého domku babičky a dědy a ke koupališti. A co nevidím – koupaliště nikde, srovnané se zemí – jen v mé mysli zůstal obrázek, kde byly šatny, skluzavka a kde prkna, co jsme na nich lehávali…místo toho tam měli aquapark a přímo na místě mého koupaliště prý budou stavět zimní stadion. Bylo mi úplně do breku a padl na mne hrozný smutek, tak moc mne to rozhodilo.
Čas prostě nezastavíš, takže jedna etapa mého života byla smazána doslova z povrchu zemského…aquapark je znamením nové doby, ale kam se hrabe na mé staré koupaliště s hady, takový zážitek si z aquaparku neodnesete. Tam se totiž maximálně umlátíte ve vířivce.
Pošlete odkaz na tento článek
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %