Byla jsem tehdy začínající učitelka na venkovské škole a do cesty mi přišla veliká láska. Tím dotyčným byl student historie na filozofické fakultě Honza. Skutečnost, že žil v Praze a já v jižních Čechách, nebyla pro nás nepřekonatelnou překážkou. Ke své aprobaci jsem totiž ještě studovala dálkově hudební výchovu a zpravidla dvakrát do měsíce jezdila do Prahy do školy. O víkendech jsem pak přespávala u příbuzných a s Honzou podnikala vycházky po Praze, kterou výborně znal. Chodili jsme i za kulturou a probírali spolu mnohé, co nás zajímalo, tak jako jiní zamilovaní...
Blížily se vánoce, avšak o společném Štědrém dnu jsme ještě neuvažovali. Honza ho trávil v Praze s rodiči a já v Týně s maminkou a Zuzkou. Domluvili jsme se tedy, že se vypravím do Prahy 26. prosince. Samozřejmě jsem se moc těšila, ale... Nachlazení, kašel, horečka. Den, který měl být "náš", jsem strávila doma v posteli.
Setkání jsme o pár dní odložili. Napodruhé už vyšlo. Jen mi už po letech vypadlo z paměti, jaký jsem Honzovi dovezla dárek. Vzpomínám však, jak po velkém "přivítání" mi najednou řekl: "Zavři oči, natáhni ruku a představ si, že je 26. prosince." Když jsem to udělala, připnul mi na zápěstí náramek, který mi sám vybral - z dílků ze žlutého kovu, se zelenými skleněnými kamínky a drobnými perličkami.
Nějaký čas jsem náramek nosila, ale.... Jsou lásky, které nejsou nekonečné, i když se tak v některých chvílích tváří. A platí známé rčení, že "voda v dálce nemůže uhasit oheň nablízku". Byla jsem to já, kdo tehdy zradil... Zatímco "voda" kamsi uplynula, můj "oheň" v blízkosti se ani pořádně nerozhořel.
A náramek? Byl schovaný v krabičce s několika jinými šperky, k nimž po letech pronikl jednoho dne bytový zloděj. Se žádnou ze zmizelých věcí jsem se už nikdy nesetkala a s přítelem Honzou také ne (třebaže jsem se před pár lety náhodně dozvěděla, kde pracuje). Snad to tak mělo být.
P. S. Brož na fotografii nemá s náramkem nic společného, je jen ze stejné doby a stylově trochu připomíná mnohem menší dílky, z nichž byl složen můj náramek.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %