Začalo další kolo Star Dance. Jak vzpomínáte svou účast před dvěma lety? '
Moc rád, strašně mě to bavilo. Pro mě to byl velký adrenalinový zážitek srovnatelný se závody na nejtěžších sjezdovkách. Tanec byl totiž pro mě extrémně nepřirozený, když jsem se rozkoukal, zjistil jsem, že jde všechno. Bylo to hodně intenzivní v pozitivním i negativním smyslu a velmi mě to obohatilo. Po konci závodní kariéry jsem chtěl poznávat nové věci, přijímat nové výzvy. V vždy mě bavilo se dostávat mimo komfortní zónu a v tomto případě to platilo opravdu extrémně!!!

Prý jste nebyl dobrý tanečník.
Vůbec. Nikdy nikde jsem netančil. Na začátku jsem se to snažil zakamuflovat, aby to vypadalo, že to umím. Dělal jsem zásadní chyby – nevypadal jsem dostatečně sebevědomě, musel jsem se učit tanečnici vést. A byl jsem dost stydlivý. Ale pak už to docela šlo.

Co děláte dnes?
Věnuji se své firmě Vagus, která vyrábí helmy a lyžařské brýle. Hodně času trávím s rodinou. A pracuji jako asistent trenéra v lyžařském týmu Ester Ledecké. Nenudím se.

Jak se vám spolupracuje s nejlepší českou lyžařkou Ester Ledeckou?
Je pracovitá, facinuje mě, jak moc je ochotná obětovat sportu. Hlavním trenérem zůstává brácha Tomáš. Já jen s Ester řeším její lyžování - jedu až rovnou na kopec a tam probíráme techniku lyžování, taktiku. Hodně se bavíme, vše důkladně rozebíráme – ona má na vše názor a je ochotná se o něm bavit.  Ester ještě trénuje s jiným týmem snowboard, takže to není tak časově náročné.

Máte dvě děti. Vnímá starší pětiletý Albert, že jste slavný lyžař?
Vnímá, že mě občas zastavují lidé a fotí si mě, řeší to učitelky ve školce, ale ještě moc nechápe proč. Trochu jsem byl špatný z toho, že si mě bude více pamatovat jako tanečníka z televize, než závodníka. Tak mu občas pouštím i nějaké video ze závodu, aby viděl, že jsem hlavně lyžař.

Váš příběh je unikátní. Kluk z Jeseníků, který trénoval na dvousetmetrové sjezdovce, to dotáhl do světového poháru a měřil se s těmi nejlepšími lyžaři… 
Trénoval nás táta a jeho trenérským uměním bylo hodně trénovat, víc než ti ostatní. Každý den jsem musel na lyže. A mně se někdy nechtělo. Ale jen do chvíle, než jsem se postavil na sjezdovku. Neměli jsme peníze, mohli jsme si dovolit jet pouze dvakrát za sezonu na ledovec, jinak jsme jezdili v Jeseníkách. Začátky byly tvrdé, ale byla to legrace. Pak v trénování pokračoval brácha.