Už jako pamětník, od konce druhé války toho pamatuji až mnoho. Porovnávám a zvažuji předložené události a novinky vlastním míněním, bez úvah mimopražských žurnalistů, v Praze působících.
Zajisté se mělo bourat to staré špatné, a nahradit vše tím novým, lepším, funkčnějším. Svět s oblibou rád minulé smaže a začíná rád znovu, od začátku. Až k objevu třeba i trakaře!
Elektronický pokrok by dosáhl i dřívější režim, ale asi o trochu později.
Soukromé podnikání už jsme měli také, dávno.
STARÉ:
Opravdu jsme tu neměli tolik neonů a reklam, ulice nebyly přeplněny krámky, se zbytečným zbožím. Také hospod v centru Prahy bylo jenom málo, ale stačily. ČSSR byla vývojově dost daleko, až na ty chybějící neony a elektroniku.
Automobilové pneumatiky byly tehdy universální, tedy na léto i zimu stejné.
Podomní obchod a uliční žebrota byly zakázány, domy se nemusely už přes den zamykat.
NOVÉ:
Naše vojsko se tehdy nepomalovávalo na obličejích sazemi, teď vypadají jako Indiáni, před přepadením bílých kolonistů.
Kalendáře jsou také „inovovány“, jsou v nich tak neobvyklá středověká jména; tak se pracující v pracovní době nemohou opíjet, nikdo z nich se v nich tak nejmenuje! Tak nám nastoupilo abstinentství.
U benzinové pumpy si nyní třeba můžeme koupit mléko, maso, pečivo, dorty, cigarety i léky.
Podomní prodej byl znovu povolen a pak znovu zakázán.
Nově byla zrušena ČSR i ČSSR. Jmenujeme se teď Česká republika, dříve jsme se ale jmenovali Protektorát Čechy a Morava. Už je to tu zase, stejné.
Nově byla do pražských tramvají umístěna plyšová sedadla, jako že jsme teď lepší lidé. Dosídlenci Prahy byli často zahmyzení, od nich se nakazilo původně čistotné pražské obyvatelstvo. Křesla byla nahrazena opět těmi laminátovými, snadno desinfikovatelnými sedadly!
Vesničanky, v Praze teď usazené, na sebe nedbají. Jsou nenalíčené, nenastrojené, nemají sexuální chůzi. Stěhování národů do Prahy městu přineslo spíše jen úpadek.
Velkomoravská říše znovu expanduje na nejlepší pražské posty, pro Pražany tu zbývají místa už jen ve vrátnicích!
Nepražští přišli do Prahy a začali objevovat a realizovat už to dávno zavržené. Na východě České republiky se žilo klidněji, měli tam čas číst dřívější knihy. Po přesunu do Prahy, na nejlukrativnější funkce, to tu začínají realizovat, jako novoty. Předchozí funkcionáři to už dříve zavrhli, bylo to nepoužitelné!
Žižkováci by se vyjádřili prostodušeji: “Svět se posr.l!“
Bylo znovu objeveno, že v republice chybí krávy mléčné i masně. Znovu se budou muset zakládat chovy skotu. Objev!?
Na vsích chybí prodejny potravin. Teď objevujeme, že už tam byly vystavěny, v minulém režimu. Jsou v dobrém technickém stavu. Jen v nich chybí prodavači a potraviny!
V pražské hromadné dopravě došlo k nebývalému pokroku. Mladí venkované aktivně vyhlíží staré a nemohoucí, ochotně je pouští usednout, na svá sedadla. Nenaučili se bojovnosti původních pražských bab – bojovnic o sedadla.
Malovat u českých soudů se teď smí. Nesmí se tam ale fotografovat, filmovat, ale jenom kreslit Tahle novinka sem přišla z USA, takoví jsme pokrokoví.
Nově se ve školách bude vyučovat branná výchova. Také už tu také byla.
Na pražských chodnících jezdí opravdu nebývalá motorová vozidla. Je to vysavač psích výkalů. Obdivuhodný to pokrok.
Horalé v Praze postávají na rozích chodníků. Zastavují se v úzkém a frekventovaném místě a zírají na vysoká patra pražských činžáků. Horalky se tu neobyčejně rychle množí, mají i tři děti po sobě. Léta tu na městských chodnících nebyl vidět ani jeden kočárek!
Policie už nevyšetřuje, ale na místě činu vytěžuje, jako horníci to uhlí. Zatýkání a odvoz na služebnu se pak nazývá k podání vysvětlení. Když se kriminálníci vzpouzí, je jim pohroženo použitím donucovacích chvatů. Dříve odvážela policie k výslechu na „wachcimru“. Tam probíhala „gumoléčba“, VÚMLem (vulkanickým učitelem marxismu a leninismu). Bezpečnost k tomu nepotřebovala týmy drahých vysokoškolsky vzdělaných právníků!
Někdy musí policie vyjíždět k „domácí zabíjačce“. To se doma milenci či manželé mlátí, a bodají kuchyňským nářadím. Jindy se perou jenom o dítě. Také se to musí vyřešit.
Současní policisté nosí neprůstřelné vesty, bojí se o vlastní život!
V kuřáctví se blížíme k myslícímu Rakousku. Tam postupně zavádějí kouření do některých restaurací, jinak tam jsou prý hospody prázdně.
Větší pražské křižovatky byly vybaveny pouličními hodinami. To už tu také bývalo, i za Hitl
Česká republika je prý 6. nejbezpečnější země na světě. V Praze není divu, po soumraku už obyvatelstvo strachem nevychází na ulici!
Odpadkové koše nyní vysypávají několikrát denně, ba i v temné noci. Že by začala fungovat ta „neviditelná ruka trhu“?
Náš domovník si při mytí schodiště činžáku štěstím zpívá a píská.
Na nádražích byly staronově založeny úschovny kufrů. Objevena byla jejich prospěšnost a užitečnost!
K nebývalému pokroku přispěly i rybičky, ožírající holé lidské nohy. Akvária jsou umístěna na Václavském náměstí, přímo za výlohou. Ožrání lidských nohou stojí 700 korun, děti nemají slevu. Okousávání trvá jenom 25 minut. Bohatí rodiče sem vodí celá hejna svých dětí. O oňoukání nohou je obrovský zájem, musí se objednávat, třeba až na 22. hodinu, rybičky by prý byly přežrané!
Nechť jiní posoudí rozdíl mezi totalitou a demokracií, co je a bylo lepší…, dle vlastních pozorování doby a osobních zážitků…
Pošlete odkaz na tento článek
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %