Každá generace měla slovník obohacený výrazy, které vzbuzovaly pohoršení. Prostě jde o slova, která se najednou objeví, uchytí se a žijí si svůj život. Některá se usadí v češtině navždy, jiná časem vymizí.

Ústav pro jazyk český provozuje na internetu veřejně dostupný slovník neologismů s názvem Neomat, ve kterém se snaží nová slova zachycovat, vysvětlovat a sledovat, co se s nimi dál bude dít. U některých je naprosto jasné, že se v češtině zabydlela tak, až se stala běžnými a téměř každý je zná: olajkovat, selfíčko, googlovat, hustý, ok, sluníčkář a mnoho dalších. Ještě před dvaceti lety je však neznal nikdo. „Mluva mladých lidí je velmi proměnlivá,“ říká Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český. „Některé výrazy jsou krátkodobou módní záležitostí, některé jsou nadčasové a používá je několik generací mladých lidí za sebou,“ dodává.

Slang mladých lidí považují jazykovědci za nejvíce pozoruhodný a zasluhující si zkoumání. Pokud se však někdo cítí být pohoršen ba přímo zmaten tím, jak nyní mladí lidé mluví, měl by si uvědomit, že jde o situaci opakující se po generace. Tolik oblíbené oslovení vole vzbuzovalo zděšení starších lidí  už před sto lety. Jazykovědci totiž našli v časopise Naše řeč zmínky o tom, že tento výraz používala pražská mládež už na počátku dvacátého století, což ve ctihodných Pražanech vyššího věku vyvolávalo naprosté zhnusení. Ovšem v šedesátých letech se výraz vole stal tak běžně používaný, že ztratil punc nadávky a stal se v podstatě mezi mladými lidmi běžným oslovením. A zdá se být věčný, protože zní mezi mládeží stále velmi často. On se vlastně z nadávky stal výrazem vyjadřujícím kamarádství, ba přímo náklonnost.

Jiná slova však vymizela. „Nedávno jsem si s vnukem povídal o tom, jak se mluvilo za mého mládí a on už vůbec neznal slova mejdlo nebo trsat,“ říká dvaasedmdesátiletý Stanislav. „My ty výrazy používali běžně. Zkrátka, šli jsme si zatrsat na mejdlo a když to slyšeli mí rodiče mohli se vzteky pominout, že mluvím jako blázen. Já dnes kroutím hlavou nad tím, že vnuk neustále o všem říká, že je to krutopřísný,“ dodává.

Velkou studnicí vědomostí jsou v tomto směru učitelé češtiny, protože se slangem mladé generace přicházejí do styku a zároveň je zajímá z profesního hlediska. A tak si mnozí tvoří seznamy nových a podivných slov, porovnávají si je a sledují, jak se vyvíjejí. Jedním z nich je předseda asociace středoškolských češtinářů Jiří Kostečka. „Například u slova hustý je vidět, že se takzvaně uchytilo. Přetrvává i slovo kalit nebo pařit. Zajímavé je sledovat vývoj různých označení dívek, ta se v různých generacích mění. Někdy jsou mladí lidé schopni vytvořit naprosto neodolatelná přirovnání. V souvislosti s hodně štíhlou dívkou jsem slyšel přirovnání, že vypadá jako reklama na hlad,“ uvedl. Češtináři slang mladých lidí vůbec nevidí špatně, naopak. Mládež je podle nich velmi tvořivá, přistupuje k jazyku s humorem a mnohdy je schopna vytvořit podivuhodné slovní hříčky, které u češtinářů a jazykovědců vzbudí úžas a tak trochu i obdiv.

Tak si jich ještě pár připomeňme, v šedesátých a sedmdesátých letech byla takzvaně in, dnes už jsou poněkud zapomenutá. Pajka byla padesátikoruna. Řízek nebo korbič byl pohledný mladý muž. Deka, řepa, mařena a háro, to byly výrazy pro dlouhé vlasy. Retko či žváro byla cigareta. Pincek nebo kozí dech se říkalo motorce.  A rodiče a prarodiče tehdejších uživatelů těchto slov samozřejmě šíleli: Jak to mluvíš? Kdo to kdy viděl, takové výrazy, fuj!