Ztracenka je v tom zcela určitě nevinně, ale jisté je, že odstartovala sérii pro mě nepochopitelných příhod spojených právě se ztrácením. Je to přívětivý penzion v ještě přívětivější krajině, který jsem si vybrala pro prodloužení pobytu při setkání i60 na jaře 2016 v Jeseníkách. Leží v ohybu silnice mezi Šumperkem a Rýmařovem.
Vzpomněla jsem si na Ztracenku právě včera, kdy jsem se vracela z procházky a zjistila, že mám v kapse jen jednu rukavici. Procházku jsem si na to konto prodloužila téměř o polovinu.
A jelikož tato ztráta není ojedinělá a má zapomnětlivost mě snad už ani nezlobí, spíš přijde k smíchu, pokusím se nastínit vám retrospektivu mých ztrát z poslední doby.
Spěchala jsem v pátek udýchaná domů z procházky k nástupu hlídací vnoučecí služby. Když si po dvou hodinách syn přišel vnoučka vyzvednout, viděla jsem ve výtahu, že malý drží v rukou moji čepici. Udivilo mě, že se mu tak zalíbila, že si ji odnáší, ale bylo mi řečeno, že ji objevil ve výtahu, kde ležela, už když vnoučka přivážel. Mezitím byl venku i manžel a viděl ji taky. Jenže nikdo si pruhovaného kulicha nespojil s mojí hlavou. Tak se vozil ve výtahu nahoru i dolů přes dvě hodiny. Naštěstí nebyl atraktivní natolik, aby si ho někdo přivlastnil.
V sobotu jsem šla s vnoučaty bruslit na stadion. Do kapsy v bundě jsem vložila dvoustovku. Před stadionem kapsa zela prázdnotou. Celkem bez naděje na úspěch jsem se vydala po stopách zpět, ale měla jsem štěstí. Proti mně kráčela rozhlížející se slečna a žmoulala v ruce cosi, co mohlo být bankovkou. Když viděla můj pátravý pohled, hned se ke mně hrnula. Málem jsem ji objala a bruslení bylo zachráněno.
Po zaplacení vstupného mi zbyly dvě dvacetikoruny. Šla jsem dětem do automatu koupit horkou čokoládu za 15,- Kč. První pětikorunu, která zacinkala o dno přihrádky na vrácené mince, jsem si vybrala. Druhou jsem tam zapomněla.
A právě tento sled událostí mě vrátil do vzpomínek na Ztracenku. Moje ztráta největší se totiž odehrála právě na setkání i60 v Loučné. Na přehradu Dlouhé stráně jsem si vezla v každém uchu jednu zlatou náušnici, dárek od manžela k pětapadesátinám. Z přehrady odjíždělo jedno ucho bez ... Komupak asi přinesl ten zlatý kroužek se třemi kamínky radost?
Taky už asi rok hledám plavky. Moje oblíbené fialové plavky s červenými lemy a nápisem Slazenger vždycky vymáchám, usuším a vrátím do koupací tašky. Jednou tam prostě nebyly. A nejsou nikde v bytě. Na to dám krk. Že bych si nevšimla, že je odvál vítr ze šňůry? Nevím.
Nedávno mi během pečení najednou odmítla sloužit do té doby poslušná oranžová chňapka s bílými puntíky a odebrala se nepozorovaně neznámo kam. A právě tady a teď se hodí, abych ocenila přátelství a pospolitost i60, protože když jsem se s trápením s uprchlou svěřila plénu zdejšího chatu, na redakční setkání mi Eva Mužíková do Prahy přivezla vlastnoručně ušitou puntíkovanou chňapku. Té starší neposlušnici to sice trvalo, než se odhodlala k návratu, ale přece jen jí asi byla hanba a také ji možná plechy trochu tlačily, protože při jejich vyndávání ze šuplíku pod sporákem se nepříliš ochotně, ale přece pustila a celá placatá z plechového sevření se vrátila na svůj háček.
Cestou na náměstí na novoroční ohňostroj jsem vytratila rukavici. Tma černé prstíky schlamstla okamžitě a bez náhrady.
Skříňka č. 106 v šatně aquaparku ve Slaném spolykala fleecovou šálu. Že ji žaludek nebolel ...
Tak to je zatím všechno, leč nepochybuji, že další ztrátové záludnosti jsou ve střehu a číhají. A jak to máte vy?
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %