Lidé vyššího věku, kteří nechodí do práce, mohou trpět úplně stejnou únavou, jako třeba lidé o třicet let mladší, kteří každý den vstávají v šest ráno do zaměstnání a pak ještě v noci dodělávají nějaké kšeftíky u počítače. Únava postihuje lidi každého věku. Problém je jen v tom, jak určit, kdy se jedná o klasickou krátkodobou únavu a kdy o nemoc zvanou únavový syndrom.

„Každý rok před vánočními svátky se cítím vyčerpaná, unavená, nechce se mi chodit ven, ani nic dělat doma,“ vypráví paní Miluše. Je v penzi, žije s manželem v rodinném domku, chodí na vycházky s pejskem, zdánlivě jí nic neschází, žije pěkný život. Přesto je podrážděná, nemluvná, bolí ji hlava. „Nejlépe mi je, když sedím a podřimuju u televize,“ shrnuje své pocity.

Když se její únava zhoršovala a postihovala ji také na jaře i v létě, vypravila se k lékaři. Ten vyslovil podezření, že jde o únavový syndrom. Řekl jí, že je citově labilní, že si vše příliš bere k srdci, a to všechno přispívá k její nemoci. Únavu totiž vyvolává nejen přemíra práce, ale také přemíra nicnedělání.

„Důležité je rozpoznat, kdy se jedná běžnou jarní únavu, která není nic nového či výjimečného, a kdy o únavu dlouhodobou či dokonce o chronický únavový syndrom,“ říká imunolog Martin Nouza. „Začínají podobně, ale na tu prvně zmíněnou obvykle pomůže čas, přidat vitaminy a pohyb. Na tu druhou ne.“

Normální únava je zdravá

Když zryjeme zahrádku nebo posečeme trávník a pak se svalíme na lavičku, je to dobrá únava. Takovou naše tělo i mysl potřebuje. Když celý den bloudíme bytem, koukáme na televizi a pak máme tak špatnou náladu ze zpráv, až se nám vůbec nechce vycházet z domova, je to špatná únava. A když se nám kumuluje dlouho, hrozí z ní únavový syndrom. Jak říká imunolog, tady už pomůže jen výrazné přeprogramování našich hlav. I tato nemoc totiž souvisí s psychikou. Potíž je v tom, že lékaři přesnou podstatu únavového syndromu dosud neznají. Často přijdou na to, že za únavou stojí psychické potíže, porucha imunity, pocit osamění, ale třeba také dlouhodobý neléčený zánět štítné žlázy a jiné potíže.

To, že jde o únavu, kterou je třeba řešit s lékařem, se obvykle pozná takto:

* Nepomáhá, když odpočíváme. Spíme osm hodin, ráno se probudíme a cítíme se stejně mizerně jako včera, předevčírem, minulý týden...
* Bolí nás svaly, hlava, klouby, občas máme zvýšenou teplotu.
* Potíže trvají měsíce, někdy i roky.

Naši blízcí říkají: Co je s tebou? A my říkáme: Nic, co by? Jsem prostě jen unavený – unavená.

Nepřepínejte své síly

Lékaři se setkávají v poslední době také s případy, kdy lidé vyššího věku jsou unavení, protože prostě přepínají své síly. Pod tlakem okolí, které naznačuje, že moderní senior je akční, sportuje, cestuje a vyráží za kulturou. Mnozí lidé považují za nevhodné, aby strávili týden nicneděláním, povalováním se na lavičce pod stromem, čtením, koukáním na televizi. Někteří si nabírají tolik aktivit, až jsou prostě unaveni. Ovšem to jsou ty případy dobré únavy, té, která se dá na rozdíl od chronického únavového syndromu odbourat odpočinkem.

Tak, ať už je vaše únava jakákoli, hlavně nedejte na řeči, že lidé vyššího věku nemají být proč unaveni. Chronická únava může postihnout penzisty podobně jako vytížené manažery středního věku. Možná se to zdá být neuvěřitelné, ale je to tak.