Za okny se pomalu šeří. Listí stromů zlátne a poletuje po zahradě, která už je připravena k zimnímu spánku. Televize po chvíli omrzí.....Kdepak jsou moje klubíčka?
Čekají každý rok, až přijde jejich čas. Otevírám truhličku plnou malých i velkých smotků vlny v různých barvách. Tohle byla kdysi dávno šála, napadne mě, na pletení ponožek se vlna bude ještě náramně hodit. Sladce růžové klubko, z kterého jsem pletla před deseti lety bačkůrky a čepičky mé první vnučce, se dotkne mé ruky a vyvolá úsměv na tváři.
Rukou plnou záděrek z rýpání v hlíně pohladím další z těch hřejivých balónků a zatržené nitky vydají chřestivé zvuky. V rozjímání se vracím do dětství. Vzpomínám na svoji maminku. Pocházela z Beskyd, chovali doma ovečky a po ostříhání a zpracování jejich srsti v Čeladné si tuto, dnes drahou, surovinu sama stáčela na kolovrátku, aby byla hrubší. Pletla svetry, které byly lehoučké a zároveň teplé. Když šel její otec v zimě do práce v lese, oblékl si svetr na flanelovou košili, na to starý kabát. V té době žádné bundy, nebo dokonce pracovní oděvy neexistovaly. Při řezání dřeva na metrové kusy a ukládání do štosů šel kabát dolů. Svetr dokázal dostatečně zahřát a zároveň se nepotila záda. Samozřejmě, že maminka pletla svetry a ponožky, palcové rukavice i šály všem v její rodině.
Maminka se po svatbě přestěhovala s celou rodinou do Ostravy. I mne naučila v dětství plést, háčkovat, šít, vyšívat. Po večerech stále pletla, co bylo potřeba pro naši pětičlennou rodinu. V létě sedávala na dvorku u domu a po chvilkách háčkovala záclony, to byla práce na spousty hodin.
Já jsem pak začínala s pletením na své panenky, to byly mé první modelky. Růženka, Andulka...Asi v sedmé třídě jsme si do hodiny ručních prací koupily v Galanterii dvě přadena vlny a s pomocí soudružky učitelky jsme si upletly halenky. O něco později přišly do módy dlouhatánské bílé šály, které se nosily v zimě přehozené přes kabát a krásně hřály. To bylo něco pro naše kluky, hrozně se jim ty naše šály líbily, a když jsme jednou jeli lyžovat na hory a klukům jsme je půjčily, byli z toho v sedmém nebi !
Než jsem se vdala, pletla jsem pro sebe svetry, vesty, halenky, čepice i šály. Občas jsem vyrobila něco i pro své mladší sestřenice. Po svatbě se mi narodily dvě dcery a hodně jsem šila i pletla pro ně. Občas jsem si koupila i nějaké střihy či vzory na pletení a po večerech, když už holčičky spaly, jsem u televize, tehdy pouze černobílé, objevila to těšení se na moje klubíčka.
Když se začnou dny krátit a za okny se dříve stmívá, mé ruce nedokáží zahálet. Přesto, že už je mám obě operované a neměla bych ruční práce vůbec dělat, prostě neodolám. Zrovna jsem začala plést šálu a vlna zbude ještě i na čepici. Prý má být zima letos pořádně tuhá. Už se těším, jak přijdu z venku do teplého pokoje. Uvařím si dobrý čaj, za oknem bude padat sníh a já si přinesu krabici svých klubíček a sednu si do křesla. Jehlice občas o sebe cinknou, čas se zastaví a má mysl se zase toulá. Za maminkou do horské chaloupky, za dcerkami, kterým ruční práce nic neříkají, za první vnučkou, které za pár dní už bude deset let, i za tou mladší, osmiměsíční, usměvavou, která si ještě vystačí s pletenými bačkorkami od babiček. Klubíčkový čas přichází.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %