Vždycky jsem měla ráda podzim, ne ten studený a uplakaný, ale ten hýřící barvami, teplý a přátelský, kdy babí léto nám dávalo zapomínat, že se blíží dlouhá a studená zima, kdy budeme za dlouhých večerů vzpomínat na letní dobrodružství a zážitky nejen z cest. Jak jdou roky, trochu se mění i naše nálady a názory na tento čas. Babí léto skoro neznáme, plískanice nám kazí podzimní náladu a nám nezbývá než věřit, že zítra či pozítří vysvitne slunko a dá nám ještě naději pookřát.

Letní střevíčky mě neznámou řečí prosí, abych je ještě neposílala na zasloužený odpočinek. Ráda jim vyhovím, protože sama doufám, že ještě letos spolu někam vyrazíme, třeba na procházku nebo za nákupy. Jak snadné vklouznout  do sandálků a nechat se vést, kam nás jen napadne, mé nohy jim budou vděčné a já taky. Půjdeme krajinou i ulicemi měst a budeme se ještě letně usmívat a doufat, že to není letos naposledy!

Vždycky jsem měla ráda podzim, za mlada jsem milovala vůni tlejícího listí, cítila jsem z něj naději na nové začátky a úspěšné konce, romantická setkání a spokojený život. Dnes mám jiné pocity, sama prožívám podzim života a tato pořád ještě pro mě vůně, mně spíš napovídá, že brzy přijde zima, že moje sandálky budou čekat se mnou dlouhý čas, než zase spolu půjdeme ven! Někteří moji vrstevníci to řeší tak, že odlétají do teplých krajin, na rozdíl od vlaštovek jen na jeden či dva týdny, prodlouží si tím léto a naberou nové síly. Sama jsem to už zkusila a můžu jen doporučit.

Podzim může být různobarevný a jeho odstínů bezpočet, mám ho ráda a i když dnes už dávám přednost jaru a létu, barevné lesy a červeň šípků a jeřabin, ty okamžiky babího léta, mě vždycky dostanou. Co na tom, že zrovna dneska prší, možná zítra už nebude a já nazuji své sandálky a poběžím vstříc hezkým zážitkům v tento letně podzimní čas.