Začátek června byl pro mě ve znamení objevu portálu i60. Tím se mi otevřela možnost publikovat své články na webu, který někdo spravuje, čte a hodnotí. Přesto, že mám svůj blog, na i60 jsem měla brzo zpětné reakce, které mě motivují. I já se zapojuji do čtení autorských příspěvků, které hodnotím hvězdičkami nebo heslovitým textem. Pomalu začínám poznávat nové lidi, kteří se k mým článkům vyjadřují. Podle jejich profilu, jejich názorů, jejich fotografií si vytvářím představu o tom, kdo je moje krevní skupina, kdo je romantik či realistický pragmatik. U jmen už mi naskakují automaticky jejich fotografie, bez ohledu na to, zda je to osobní portrét, či květinový (zvířecí) symbol. V krátké době jsem pochopila, že okruh „ičkařů“, kteří se na stránkách pravidelně realizují, je již zavedeným týmem, který spojuje spousta zážitků, společně absolvovaných akcí a osobních přátelství. Mé pomalé seznamování s portálem mě zavedlo i do rubriky názory (chat a líbí/nelíbí). A ejhle, zdá se, že i osobních nepřátelství. A protože jsem „nové koště“, dovolte mi pár nezaujatých postřehů.

Mazat příspěvky na webu je vždy problematické! (Mimo jiné to redakci ztěžuje práci v rozhodování, co je pouhá cenzura a co je již nezákonné.) Uvědomte si, že chatování je spojeno s rizikem, že ne každá reakce bude pozitivní a slovně uhlazená. Snad vám pomůže to, že napsané slovo vždy vypovídá o pisateli a ne o popisovaném. A čím více se v blátě šlape, tím více stříká. V souvislosti s tím, připomínám článek o babičkách – jaké mají být. Ať jsou nalíčené, v šátku či po plastice, vždy mají být moudré. A to platí i o reakcích či nereakcích na invektivy a nežádoucí hodnocení. Vím, že autorka článku Motýli a housenky postupovala v botanické zahradě nemoudře (a kdo z nás někdy ne?), ale moudře se zachovala, když se zdržela veškerých komentářů. Ne každý z nás to umí. Protože tady vždy platí přísloví o potrefené huse.

Všichni se na portále pohybujeme ve virtuálním světě. Umožňuje nám konverzace, vznik nových přátelství, seberealizaci, ale stále je to nebezpečné otevřené mediální prostředí, kde platí: dvakrát (i víckrát) měř a jednou řeš. Většinou nejsme ranaři, po kterých se kritika sklouzne jako déšť po pláštěnce. Proto važme slova, úsudky a nekonstruktivní kritiky, ať se z malých přátelství nestanou velká nepřátelství. (Važme i to, zda posílat do éteru informace, že se zrovna nezdržujeme doma, obzvlášť když máme ve svých profilech adresy.)

Myslím, že se jednou do vašeho íčkařského kruhu ráda připojím (Sluneční párty ještě vynechám), ale zatím hodnotím, zvažujit a čekám, až nastane správný čas na nová přátelství. Prozatím vám děkuji za vaše připomínky a glosy a těším se na vaše fotky, články a moudré reakce v rubrice „názory“.