Po delší odmlce se opět vracím. Život je složitý, a tak člověk je nucen stále řešit nečekané situace. Dokud to jde zvládat, tak je hej.

Moje dnešní zamyšlení je tak trochu pokus o porovnání mraveniště skutečného a lidského. Mravenci jsou v pořádku. To lidé by se mohli hodně ponaučit. Jenže není zájem, ani ochota. Mraveniště funguje jako společenství, kde jsou všichni pohromadě, každý má své místo a úkol a vzájemně si pomáhají a pečují o to své mraveniště. Když třeba hoří, tak nepotřebují cedulky, že napřed se utíká ven a pak teprve dovnitř. To lidé mají každý tu svou hromádku a jen se starají o tu svou. Někdo by mohl namítnout, že tu jsou přeci nadace a neziskové organizace, které podporují a pomáhají. Jenže to je jen přerozdělování vybraných peněz (Žebračenka).

Chyba je někde jinde. Společnost nemůže fungovat na základě takových almužen. Ti, co si žijí nadstandartně, ti pro společnost v podstatě nedělají nic. Že někdo něco daruje nebo udělá pro toho a toho, to nic zásadního neřeší. Chyba je v hodnotách. Každá lidská činnost má svou hodnotu a v dnešní době jsou některé lidské činnosti (funkce) zbytečně nadhodnocované, a to tak, že ohodnocení nemají ani šanci tyto prostředky utratit. Hned asi někoho napadá myšlenka rovnostářství. Bohužel je to zrovna premiér. Ten to dokonce vše nařizuje zákonem. Ono se nemusí hledat nějak moc vysoko. Proč jsou tak štědře hodnoceni ředitelé ČNB, ČD, České pošty a dalších státních podniků, které jsou dokonce ve ztrátách. Co tak nadpřirozeného odvádějí, že mají statísícové měsíční příjmy a roční milionové? Tady by se dalo hledat. Jenže není zájem.

Státní aparát, to jsou jen dobře placené pozice a hlavně voliči. Je nasnadě, že vybrané peníze jsou zbytečně vysoké ( Daně). Stačilo by o mnoho méně. Hned by se ulevilo a začalo se konečně i pracovat. Tentokráte ten můj postřeh je více kritického pohledu. Vím, že se to těm, co jsou, jak se říká, ” ve vatě”,  nebude líbit, ale nic netrvá věčně a i na ně časem dojde. Ne, že bych jim něco špatného přál, nebo snad záviděl, to je jen pohled na život. Není sice moc dlouhý, ale je to relativní. Na něco je dlouhý až moc. Nikomu se nepodaří být celý život jen nahoře. Tak to nefunguje.

Také jsem si prožil část života ve velmi dobrém postavení. Vždy jsem však pracoval poctivě a dnes už jen mohu sledovat, jak je vše pomíjivé. Přeji všem snaživým, podnikavým pevné zdraví a nervy.