Jestliže je vám nad šedesát, jste žena a žijete o samotě, hrozí vám život v chudobě. Český statistický úřad zveřejnil studii o životních podmínkách seniorů, ze které vyplývá, že téměř patnáct procent lidí starších pětašedesáti let žije stylem, který je jako chudoba označován. Jiná mezinárodní studie naopak před časem tvrdila, že se čeští penzisté mají lépe než švýcarští či francouzští. Jak se v tom vyznat a kterým údajům věřit?

Tak si řekněme, co si pod pojmem chudoba na počátku jednadvacátého století ve středu Evropy vlastně představit. Ono se totiž nabízí námitka, že žijeme v zemi s fungujícím sociálním systémem, který ve srovnání s mnoha jinými státy nenechá člověka skončit takzvaně pod mostem. Jenže chudobou se neoznačuje jen životní styl bezdomovců, kterým často z různých důvodů toulání se po ulicích a upíjení se k smrti tak trochu vyhovuje. Chudoba je i životní styl lidí, kteří na první pohled žijí takzvaně normálně. Tedy bydlí v bytech, platí nájmy, elektřinu, plyn a chudobu nedávají najevo, takže vlastně o nich nikdo neví, jak mizerně se mají.

Nejvíce jsou ohroženy ženy

Na začátek si dáme data Českého statistického úřadu. V Česku žije kolem milionu šest set tisíc seniorů v penzi. Kolem půl milionu starších lidí žije samo a téměř čtyři pětiny těchto single senior domácností tvoří ženy. Statistici ve své zprávě uvedli, že nejvíce ohroženy chudobou jsou právě osaměle žijící starší ženy. Tedy důchodkyně, rozvedené či ovdovělé dámy. Protože jsou po ztrátě partnera nebo po rozhodnutí žít samy závislé jen na jednom příjmu, tedy starobním důchodu, který není vysoký. I vdovy, vzhledem k tomu, že jim  není v plné výši zachován důchod po manželovi, se často propadají do výrazné finanční ztráty. Přitom náklady na bydlení spolknou obvykle třicet procent příjmů osamělých seniorů a seniorek. Téměř čtyřicet procent z nich je považuje za velkou zátěž. Okolo dvanácti procent osaměle žijích seniorů si nemůže dovolit dostatečně vytápět svůj byt, protože nemají dost peněz na plyn či elektřinu. Tři pětiny z nich by nezvládly nějaký neočkávaný větší výdaj, například nutnost koupit si novou chladničku či televizi. Chudoba hrozí každému osmému seniorovi, který platí takzvaný tržní nájem. Ohroženi jsou i penzisté, kteří žijí ve vlastním bydlení, v těchto případech je na hranici chudoby nebo pod ní každý dvacátý.

Mnoho lidí rozčílila zpráva zveřejněná v roce 2016 Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD, podle které se čeští penzisté mají lépe než třeba penzisté ve Francii a ve Švýcarsku. Mnozí odborníci ji považují za značně zkreslenou. Vystupuje proti ní i předseda Rady seniorů ČR Zdeněk Pernes: "Ta zpráva není reprezentativní. Více než polovina příjemců v České republice nyní nedosahuje na průměrný starobní důchod. Pod hranicí příjmové chudoby, to znamená s příjemem pod 10 220 korun měsíčně žilo k lednu 2016 přes půl milionu příjemců starobních penzí." Dodává, že za mnohem věrohodnější považuje výsledky zkoumání, které se shrnují do takzvaného spotřebního koše důchodců. Ten činí něco málo přes 8 100 korun. "To je částka, kterou potřebuje, abyste jako senior přežil, i když samozřejmě jiné jsou náklady na život někde na vesnici a jiné v Praze. Nejohroženější chudobou jsou seniorky žijící samostatně v nájemním bytě ve větším městě. Hůře než vdovy jsou na tom ty rozvedené, protože nemají nárok na vdovský důchod," vysvětluje.

A to je přesně případ osmašedesátileté paní Heleny z Prahy. Je bývalá prodavačka, nějaký čas nepracovala a byla v domácnosti. "Jsem rozvedená, beru něco málo pod  devět tisíc korun měsíčně. Byt mě stojí přes pět tisíc jen na nájmu, další peníze spolknou náklady s bydlením spojené. Nemám úspory, zařízení bytu je staré, dosluhující. Děsí mě představa, že se zkazí pračka, lednička či televize. Se synem se nestýkám, od něj pomoc čekat nemohu. Sám si zpackal život, má dluhy, byl vězení. Smířila jsem se s tím, že v tomto směru se mi život nepovedl. Ale chtěla bych si jeho poslední fázi aspoň trochu užít. Jít občas do divadla, vyjet si na výlet, prostě žít. Nemůžu jet nikam. Nemůžu si jen tak něco koupit nebo si jít sednout na kávu. Pro mě je padesát korun za posezení v kavárně nebo za jízdenku na vlak obrovský výdaj," vysvětluje. Je to chudoba? Ano, toto je přesně typická chudoba seniorů. Přestože na pohled Helena vypadá jako úplně obyčejná takzvaně spořádaně žijící paní. Slušně a čistě oblečená, se vždy v termínu zaplaceným nájemným, nestěžující si. Nikoho by nenapadlo, že právě ona žije v bídě a hodně si musí rozmyslet, za co utratí padesátikorunu. Chudobu sociologové a statistici vyjdařují například právě ukazatelem nazvaným "nemohu si dovolit nečekaný výdaj". V roce 2012 se pod něj takzvaně podepsalo čtyřicet procent z dotázaných seniorů, v případě těch těch starších, nad sedmdesát let, to byl téměř pětačtyřicet procent. A jejich počet se zvyšuje rok od roku.

Jak je tedy možné, že z mezinárodního průzkumu vyšli čeští penzisté tak dobře?
Například socilog Daniel Prokop uvedl, že autoři studie používali ukazatele, které jsou nepoužitelné pro srovnávání různých zemí. "Existuje takzvaný národní mediánový příjem. S ním porovnávali domácnosti důchodců. Šedesáti procent mediánového příjmu nedosáhly jen ty domácnosti jednočlenné a proto spadly do kolonky chudých. Jenže většina českých penzistů má jen o pár stovek více nad hranicí oněch 10 220 korun a platí třeba šest i více tisíc za nájem. Takže jsou pak vlastně chudí," vysvětluje.

Existuje francouzské přísloví: Chudoba činí ze stáří peklo už tady na zemi. Zřejmě se jim řídíme, aniž si to uvědomujeme. "Všimněme si, že chudoba ve stáří se stala lidovým strašidlem," uvádí Lucie Vidovičová, socioložka, která se specializuje na problémy spojení se stárnutím. "Týká se to zejména příslušníků mladé generace. Bylo zjištěno, že téměř sedmatřicet procent lidí ve věku pod třicet se obává ve stáří chudoby a nedostatku peněz," dodává.

Lidé v mladém a středním věku nemají iluze a je to dobře. Právě nové generace zřejmě budou k zabezpečení na penzi přistupovat jinak než ty předešlé. Tedy dříve spořit, investovat a nečekat, že je stát v plné výši zabezpečí. Současní penzisté takové možnosti volby, jak se na stáří připravovat, neměli. Mnozí celý život dřeli a při nástupu do důchodu zjistili, že penze bude tak mizerná, že bude problém s ní vyjít. Jiným naopak v pohodě stačí. Záleží totiž samozřejmě na tom, jaké má člověk představy, nároky, kde a jak žije. Jestli má domek s vlastní zahrádkou plnou ovoce a zeleniny a vůbec netouží po cestování nebo naopak tři čtvrtiny jeho penze spolkne nájemné v bytě ve velkém městě a jeho snem je vyjíždět každý víkend na výlety. A jak už bylo zmíněno, nejhůře jsou na tom ženy. Často totiž pracovaly v oborech, kde platy nebyly nic moc. Knihovnice, učitelky, servírky, uklízečky, úřednice. Jejich výdělky byly běžně o čtvrtinu nižší, než ty mužské. Takže penze bývalé knihovnice je samozřejmě výrazně nižší než penze bývalého hutníka, horníka, strojaře, železničáře, policisty. Už dokonce vznikl výraz feminizace chudoby, který vyjadřuje fakt, že většinu  lidí ve věku nad pětašedesát let, kteří splňují parametry, aby byli označení jako chudí, tvoří právě ženy. "Nedá se říct, že by chudoba postihovala české důchodce nějak masově, ale ohrožuje některé poměrně velké skupiny, jako například samostatně žijící seniorky," připomíná Zdeněk Pernes.

Senioři nefňukají

A ještě jedna důležitá věc. Současní senioři, kteří se nemají moc dobře, rozhodně nepatří mezi ufňukánky, kteří by svou neutěšenou situaci dávali najevo. Nejsou zvyklí prezentovat veřejně své názory, bojovat za svá práva.

"Senioři mají v sobě silně zakořeněno, že nechtějí být takzvaně na obtíž a cítí se trapně, když vyjde najevo, že třeba nemají na nájem. Na rozdíl od některých jiných skupin obyvatel, rozhodně nejsou těmi, kteří by očekávali nějakou automatickou pomoc," říká Jan Lorman stojící v čele sdružení Život 90, které seniorům pomáhá. Což potvrzuje příběh paní Karly z Ostravska.

"Sousedka mi radí, abych si nechala svou penzi přepočítat, že ji mám určitě špatně vymezenou," říká. "Nevím, nechce se mi chodit po úřadech, ani nevím, kam se obrátit. Nemám sílu, nerozumím tomu. Také jsem slyšela rady, abych svůj byt vyměnila za menší. Nedovedu si to představit. Mám tady vše po manželovi. Každý kus nábytku, každá kniha je část našeho života. Takže, i když už muž tady se mnou není, připomíná mi ho tu všechno. Nedovedu si představit měnit v pětasedmdesáti tak razantně život. Vůbec nevím, jak bych stěhování zvládla. Nemám sílu prohlížet inzeráty, obcházet byty, dohadovat ceny, průběh výměny. Já už chci klid. Chci si číst, občas se projít, sednout si v parku. Možná, kdybych to všechno zorganizovala, měla bych měsíčně o pár stovek více pro sebe. Ale připadá mi to tak náročné, že se raději uskromním a méně jím, abych vyšla se svou malou penzí," vysvětluje.

Tak na závěr si ještě ujasněme, co je vlastně nízký, střední a vysoký důchod. Toto jsou údaje České správy sociálního zabezpečení z roku 2016.

Nejnižší důchody: Ne více než 8 tisíc korun. Pobírá je 6,66 procent Čechů.
Střední důchody: Od 8 do 13 tisíc korun. Pobírá je 69,47 procent Čechů.
Vyšší penze: Od 13 do 18 tisíc korun. Pobírá je 22,54 procent Čechů.
Nejvyšší: Nad 18 tisíc korun. Pobírá je 1,33 procent Čechů.
Extra nejvyšší: Nad 30 tisíc korun. Pobírá je jen přes šest set Čechů.