Vyšla o něm kniha s názvem Zblízka. Příjemné vzpomínky na vše, co provázelo kariéru tohoto oblíbeného hudebníka. Znamená to, že „Meky“, který vypadá snad stále stejně, jako když začínal, stárne a vzpomíná?

Co vás vedlo k takovému bilancování?
Není špatné zavzpomínat. S autorem knížky Honzou Vedralem se známe dlouho, několikrát jsme si povídali a tak jsme si řekli, že to zkusíme. Když jsem mu vyprávěl realitu minulosti, byl někdy hodně překvapený. A já se přistihoval, že jsem se rozvyprávěl a říkal jsem mu i věci, na které bych nejraději zapomněl. Honza je nezatížený minulostí, a tak kladl otázky, na které se dobře odpovídalo. A já mám rád rozhovory s mladšími lidmi, kteří jsou minulostí nezatíženi.

Řekl jste si někdy v životě, že stárnete, že vše nejlepší je za vámi? Nebo jsou vám takové pocity naprosto cizí?
Ale tak jasně, člověk přemýšlí nad vším možným. Jenže já v poslední době prožívám pěkné období. Koncertuju, mám hodně práce, spíše se těším, až trochu zvolním a budu mít více času na to, co mě baví nejvíce.

A to je?
Skládání písní.

Dozví se čtenář v té knize něco, co o vás není známo?
Já jen zkusil vyprávět svůj příběh. Jsem obyčejný kluk, který celý život miloval muziku a měl v životě štěstí, že se jí mohl živit. Díky hudbě jsem se dostal z nejtěžších životních situací, jako byla například smrt mého bratra. Vyprávěl jsem v knížce o všem, ale nečekejte žádné skandály ani výčty úspěchů nebo ocenění. Na to si nepotrpím.

Na co si potrpíte?
Pro mě jsou dominantní příběhy vzniku jednotlivých skladeb. A to, že se pak skladby lidem líbí. Že si třeba některé pustí i po čase.

Kde vy jste vlastně doma? Jste více v Praze nebo v Bratislavě?
Jsem už dávno v Praze, i když do Bratislavy samozřejmě často jezdím. Jan Werich kdysi napsal, že člověk je doma tam, kde hrával s klukama kuličky. Já to mám také tak. Pokaždé, když přijedu do Bratislavy a dostanu se do té mé ulice, ve které jsem vyrůstal, tak cítím, že jsem tam doma. A s přibývajícími roky jako by ten pocit byl intenzivnější.

Narodil se 21. října 1952 v Bratislavě v rodině Slováka a Angličanky. Je spoluzakladatel skupiny Modus, v roce 1981 založil s Laco Lučeničem skupinu Limit. Rok na to se stal Zlatým slavíkem, tehdy se ještě jednalo o česko-slovenskou soutěž. Vítězství bylo unikátní mimo jiné proto, že porazil Karla Gotta. Od té doby dostal řadu ocenění a jeho desky patří k nejprodávanějším dosud.