Bolestně smutná píseň Ten zlodej čas z posledního alba Hany Hegerové Mlýnské kolo v srdci mém není u nás zdaleka tak známá jako její šansony z 60. a 70.let a už vůbec ne jako tvorba s Hapkou a Horáčkem z konce 80.let.

Přesto se mi právě tato píseň vybavila, když jsem se před čtyřmi lety, 23. 3. 2021 dozvěděla, že Hana Hegerová odešla do pěveckého nebe, kde již na ní čekají (mimo jiných) její parťáci z Kdyby tisíc klarinetů a Petr Hapka, pro kterého byla Levandulová.

Píseň Lea Ferré Avec le temps, kterou nádhernou básnickou slovenštinou otextoval Lubomír Feldek a nazval ji  Ten zlodej čas vypočítává všechny životní ztráty, hlavně ztráty blízkých, lásky a dítěte v sobě samém... Ano, ta skutečnost, že zloděj čas na nikoho z nás nezapomene, je jediná jistota našich životů.

Hana Hegerová patřila k českému a slovenskému národnímu hudebnímu pokladu a já si ji pamatuji od doby, kdy jsem začala hudbu vnímat. Když v šedesátých letech spolu s Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou řádili na černobílé televizní obrazovce v písni Vy byste pořád seděla a nevydala hlásku..., byla jsem z toho jako malá holka u vytržení.

Když v roce 1968 zpívala Kázání v kapli Betlémské, nemohl nikdo pochybovat, o čem to je.

A v polovině 70.let, v době tuhé normalizace, kdy moji beatoví zpěváci byli ostříháni a pokořeni účastí na Festivalu politické písně v Sokolově a v rádiu se nedalo téměř nic poslouchat, byly to její krásné písně, které jsem si na vinylu přehrávala stále dokola. Bože můj, já chci zpět, Maestro tango, Surabaya Johny, Lásko prokletá, Milord a další a další, všechny zazpívané s citem a vášní, jakých byla schopna jen ona.

Tak  si na ni zavzpomínejme, patřila a bude patřit do našich životů, ten můj byl díky ní určitě bohatší.