Mám ráda všechna roční období, ale pořádná zima se vším všudy je stejně nejkrásnější. Romantika pomalu se snášejících sněhových vloček, třpytivé studeno poletující za oknem pokoje, kde s hrníčkem horkého čaje jen tak sedím a koukám...
Jen vzácně nás obšťastní příchod zimy huňatou peřinkou, která zasype město a bílý příkrov dozdobí větvičky ptačích pařátků, mířících ke krmítkům u lidských obydlí. Největší radostí pro mne je, když opravdu nasněží, umrzlý sníh se nelepí a já konečně vynesu z komory běžky a zamířím k blízkému lesu.
Už asi více než pět roků je v Ostravě o sníh velká bída. Svatý Martin se sice každý rok mihne v kalendáři, zahalen do svého pláště utrousí občas nějakou tu vločku, nechá si polechtat čichové buňky vůní tradiční husí pečínky, ale to je tak všechno. Pocukruje trávníky, sotva zakryje krtčí hromádky....a je pryč! A tak všechny ty nedočkavé lyže, sáňky, boby či snowboardy leží ladem ve svých úkrytech. Stejně jako sáně, které objevil náš soused při generálním úklidu sklepa. Spatřila jsem je v neděli ráno na zahradě. Jsou opravdu historické, stejně jako lyžařské hole z bambusu, které u nich byly zapíchnuté. Odhaduji jejich stáří minimálně na sedmdesát let! Kvalitní ruční výroba, bukové dřevo ohýbané nad parou, kované sanice, již zrezivělé, sedátko s dřevěnou výplní. Pár generací červotočů sáňky dozdobilo dírkovým vzorem...
V duchu vidím zasněžený kopec plný dětí a omladiny, tahají nahoru masívní samochodky. Nasedají na otočené saně, na rukou doma pletené palčáky od maminky, šálu okolo krku a už se odrážejí a saně letem sviští dolů. Zčervenalé tváře ošlehané větrem, výskot a smích, když se sáně převrátí na umrzlé hroudě.
No, řekněte sami, bez Martina, ale hlavně bez sněhu to už nikdy nebude ono. Třeba už vyhynuli i bílí koníci! Mně by nevadilo, kdyby přijel třeba na čtyřkolce, hlavně ať má plné kapsy sněhu a sype a sype a sype...
A kdo by neměl rád bílé Vánoce, které už se nanápadně přibližují v Martinových stopách. Kdo cinkne zlatou podkovou a stane se zázrak vánoční?
Pošlete odkaz na tento článek
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %