Už je mi to tak trochu trapné, uveřejňovat stále věci ze starší tvorby. Díky důchodově časové dezorientaci jsem ani nepostřehla, že léto pomalu končí. Ale sousedovic Eliška, která se vrátila od babičky, mi to připomněla. Tak jsem se zase vrátila o mnoho let nazpátek, kdy mě vždycky koncem prázdnin popadala taková nostalgická nálada - že zase ta volnost, že opět jedna z nevinně pravidelných letních lásek, taky koupání a vůně lesa, nenávratně končí. Při jednom takovém rozpoložení, myslím, o prvních prázdninách na střední škole, jsem napsala níže uvedený text písničky, který se mi zdá aktuálním. K tomu přikládám pár fotek z letošního léta.

POSLEDNÍ DNY PRÁZDNIN

Já sčítám

poslední dny prázdnin

a vítám

ořechovou chuť

Když hlídám

sny babího léta

a vnímám

van Goghovu žluť

R: Teď prolétlo mi hlavou

jak pospíchá ten čas

a prázdninové lásky

už dávno si vzal ďas

I pavučina zlatá

mně nic neschovává

ještě pár dnů volna 

si se mnou zahrává

Já čichám

vůni spadlých jablek

a přidám

do deníku stesk

Že sčítám

poslední dny prázdnin

a stírám

z dojmů matný lesk

R: Jenom mi nevykládej

že tahle tenká nit

může velká přání

každému vyplnit

Prý pavučina zlatá

snad štěstí nosívá

Ještě pár dnů volna

už víc mi nezbývá