Je opravdu čas rozjímaní v duchu Adventu. Já jsem měla moc ráda mé rodiče a dodnes na ně moc a moc vzpomínám. Obětavost a srdečnost moji maminky a její štědrost dávat lidem radost a obdarovat je i maličkostí. Udělat dobrý skutek a pomoci. Měli se s tátou moc rádi a vždy jsem je obdivovala.
Má maminka se díky politické situaci dostala z místa pedagožky neboli paní učitelky na střední i základní škole, na post vedoucí či ředitelky Dětského domova. Stala se z ní "teta", máma opuštěných a odložených dětí, ale i sirotků. Věřte, že se s tím velmi rychle vyrovnala a tu práci po svém "vyhazovu" ráda přijala. Věnovala dětem bez rodičů v "Děcáku" , jak tomu všichni říkali, hodně. Dokonce až tak, že je nám vodila domů a my je měli rádi a začali jsme si zvykat. Byla jiná doba. A maminka nám vždy říkávala: "Štědrý večer nastane".
Měli jsme dva Štědré večery. Jeden s dětmi na pozvání do naší rodiny a druhý ten náš. Časem jsme se těšívali, koho domů k nám za odměnu překvapivě přivede, dokonce jsme ji s bráškou umlouvali, ať některé s tatínkem osvojí. Byla to pro nás radost, ale především radost pro ty děti, které neznaly vánoce v rodinném zázemí, ostrojený stromeček a to, co patří k vánocům, třeba jen malý dárek pod stomečkem najít. A sedět u velikého stolu, zapívat si koledy a sníst kus dobroty. A má maminka tohle uměla, samozřejmě za pomoci a velké podpory mého tatínka, který musel rozložit velký stůl, sehnat židle, pomoci dělat bramborový salát do "lavoru", sehnat maso a ryby na řízky, mít dostatek vanilkových rohlíčků a slepovaných lineckých koleček. Museli jsme se zapojit všichni. To byly naše nádherné vánoce. Pozvané děti seděly ani nedutaly a měly radost, že jsou v rodině. Vzpomínám na to často. Vždy děkovaly a opravdu byly vděčné.
Když moje maminka a tatínek zemřeli, často jsem si říkala, zda bych některé děti, kteří jsou už dnes dospělí, dokázala sehnat a obeslat je a vidět se s nimi a zavzpomínat. Maminka si vedla poctivě a pečlivě seznamy dětí, kterým pomáhala do života a vždy měla u všech adresy a čím se staly, když vystudovaly nebo ukončily učební obor. Když zemřela, tak jsme společně s mou dcerou dlouho probíraly její zápisky , poznámky a vše s jakou pečlivostí vypisovala a jak i sdělovala, jak je měla ráda a jim pomáhala. Povedlo se!
Pozvat 10 jejich nejoblíbenějších, ale ne domů, ale do kavárny Slavia, protože ta je populární a známá s krásným výhledem na Hrad, jak jsem zde už mnohokrát psala a popisovala. Navíc jsou to již dospěláci, se mnou vrstevníci, někteří mladší. Čas plynul, někteří byli i na pohřbu mé maminky, jiní posílali jen vánoční pozdravy, ale těch deset opravdu přijelo. Nemohu si pomoci, byl to můj největší zážitek roku. Pozvala jsem je záměrně již nyní, protože před vánoci bychom to nezvládli. Radost a objetí těch lidí, že to trvalo téměř půl roku než jsme to vzájemně doladili a dali dohromady. Byla s tím větší práce, než když se schází spolužáci na sraz.
Stálo to za to a věřte, doposud existuje mezi lidmi velká lidskost, radost ze setkání, přátelství, které jim připomnělo jejich třeba jen malé hezké chvilky. Byli bez rodičů ač dnes už mají všichni své rodiny, kromě jednoho, ten cestuje po světě, a stal se podnikatelem. Vyprávěli jsme s fotografiemi v rukou až do téměř již ranních hodin, obětavost personálu byla obdivuhodná. A především obětavost profesionálního klavíristy. Nechali nás dlouho. Seděli jsme pod známým obrazem, který zdobí zadní stěnu kavárny, obraz "Piják absintu" od známého českého impresionisty Viktora Olivy (olejomalba z roku 1887). I ten obraz je zaujal a dva z hochů ten absint poprvé v životě ochutnali.
Ze všech jsou slušní lidé, kteří si velmi váží svých rodin a pěstují si své teplo domova, které jako malí nepoznali. Jejich teta Věruš, jak říkali mé mamince, se jim ho snažila alespoň malinko nahradit. Bylo to tolik dojemné a krásné a to byl můj největší zážitek tohoto roku, ač jsem zcestovala kus světa, tohle řadím za jedno nej... a měla jsem radost jako kdysi moje maminka. Poznali se i s mou dcerou, objímali se a nevěděli, že již můj syn nežije.
Dalo mi to hodně. Život mi vzal i dal. Děkuji!
Všem vám přeji hezké vánoční svátky v kruhu svých blízkých a vzpomeňte vždy na někoho a udělejte mu radost, třeba maličkostí. Uvidíte, jak se poradujete i vy, z radosti těch druhých.
Upřímně Hanka s rodinou
Pošlete odkaz na tento článek
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %