Vítám Tě, Měsíci, tak už jsi tu zase? A vyparádil ses, jen co je pravda.
Ta červená Ti opravdu sluší. U nás na Zemi Tě ale za tu barvu pomlouvají, mají strach, že přinášíš neštěstí. Jaké větší neštěstí bys mohl přinést Ty, který si již od věků pluješ nekonečnou temnou oblohou a jen s výšky se díváš na neštěstí, která si způsobují lidé sami. A že jich už bylo!
Ten nářek nešťastných musí doléhat až k Tobě.

Všechno lidské utrpení bylo vedeno vždy ve jménu čehosi či kohosi a všichni se odvolávají na svou jedinou a největší pravdu. Křižáci vedli svatou válku proti nevěřícím, Osmané vedli válku proti křesťanům všichni bojovníci ve válkách si světili zbraně ve jménu Božím , tak si myslím, že Bůh je od věků na "roztrhání Těla", aby všem vyhověl.
A přitom je pravda tak prostá - žít a nechat žít. Vždyť se na tu naši Matičku Zemi vejdeme všichni. Bohužel, těm neštěstím není konce a hned tak nebude, ale Ty na tom žádnou vinu neneseš. Vždy, když se už na to utrpení nemůžeš dívat, jednoduše se ztratíš. Škoda, že my se také nemůžeme ztratit a vrátit se do klidu a míru.

Dívám se na Tebe, jsem ráda, že ses zase vrátil, dává mi to jistotu, že se vrátí či nastanou šťastnější dny pro lidstvo, aby po nás nakonec nezbyla jen ta stopa v Tvém prachu.