Cohousing. Znáte to slovo?

Můj svět

Cohousing. Znáte to slovo?

Datum: 4. 9. 2015

Diskuze: 13

Přítelkyně, které se snesou i v jedné domácnosti

Ilustrační foto: ingimage.com

Je dobré ho znát. Do češtiny se dá přeložit v tomto smyslu: Aktivní stárnutí v komunitě. Trend, který je ve světě na vzestupu, dorazil do Česka.

Pro začátek si dáme jeden příklad ze severu Moravy. Eva ovdověla v jednašedesáti, její přítelkyně Milena je po několika nevydařených vztazích sama už od čtyřiceti, další kamarádka Ludmila je rozvedená. Teď jim je všem kolem pětašedesáti a dva roky bydlí společně ve velkém bytě. Prodaly své dosavadní bydlení a pořídily si společné.

"Vytvořily jsme něco jako družstvo," směje je Eva. "Máme každá svůj pokoj se samostatným vchodem z předsíně, společně užíváme kuchyň, toaletu, koupelnu. Byt je přízemní, bezbariérový, v domě plném milých lidí středního věku. Kdyby se naše zdraví zhoršilo, pomůžeme si vzájemně nebo oni pomohou nám," vysvětluje.

Zdánlivá idyla. Takové rozhodnutí však nemůže udělat každý. Chce to odvahu a jistotu, že s lidmi, se kterými začneme bydlet dohromady, opravdu vyjdeme. "Naše výhoda byla, že se známe spoustu let," říká Eva. "Ale jít do toho s lidmi cizími bych se bála. Na takové riskování jsem už stará."

Těmto dámám to vyšlo. Odměnou jim je, že se necítí osamělé a zbyde jim docela dost peněz. To, co platí za společný byt, totiž dříve platily každá zvlášť. A tak si za uspořené peníze loni i vyjely na společnou dovolenou do Chorvatska.

Nové domy pro společné bydlení

To, co tato děvčata vymyslela a zrealizovala sama, nyní do České republiky proniká jako trend, kterým se zabývá ministerstvo pro místní rozvoj, radní řady měst, architekti i mnohé neziskové organizace. Nejdříve takhle začali v západních zemích bydlet mladí lidé, kteří neměli dost peněz na pořízení vlastního bytu. Časem takto žije čím dál více seniorů. Kupříkladu v Dánsku se běžně staví domy přímo určené pro cohousing dříve narozených. Rozdíl mezi nimi a domovy pro seniory je velký. Cohousing klade velký důraz na soukromí. Domy jsou často stavěny tak, že je přesně vymezeno, co je soukromé a co společné. Aby si lidé nakonec nelezli na nervy.

Veronika Vároši, mluvčí ministerstva pro místní rozvoj, uvedla, že na výstavbu takových komunitních domů pro seniory bude uvolněno sto pět milionů korun. "Schváleny jsou dotace na dvanáct takových projektů, které mají lidem prodloužit období soběstačnosti a aktivního života," vysvětlila.

V takových domech se neposkytují sociální služby, předpoklad je, že je obývají lidé, kteří je nepotřebují. Zároveň je však podmínkou pro zisk dotace, aby v obci, kde jsou, dostupná terénní sociální služba byla, kdyby se jejich zdravotní stav časem zhoršoval. Například takový dům už vzniká v Brně a projektováním dalších se zabývá řada architektů.

Jen žádné násilí

Hlavní podstatou cohousingu je dobrovolnost. Lidé, kteří se rozhodnou žít pohromadě se musí domluvit, na základě jakých pravidel. Neexistuje žádný shora stanovený řád jako třeba v domově pro seniory.

Společnost Helps provedla průzkum, jak se ke cohousingu čeští senioři zatím staví. Více než sedmnáct procent jej považuje za dobrý nápad, jako ideální jim připadá bydlet v samostaném pokoji ve velkém bytě se společnými prostorami s kamarády. Přes pětatřicet procent seniorů by chtělo bydlet ve vlastním bytě, který by byl v domě, v němž budou i společné prostory k setkávání se se sousedy.

A realitní kanceláře hlásí, že se čím dál více objevují inzeráty, že lidé vyššího věku hledají spolubydlící nebo se spolubydlícím chtějí stát. Je to logické, při současných výších nájmů a energií je pro mnohé těžké udržet byty a domy, ve kterých strávili celý život. Tak hledají někoho, s kým se o náklady podělí.

Není na tom nic potupného. Neznamená to, že jsme na tom špatně, když ztěží vyjdeme s náklady na bydlení, a nic dobrého nás už v životě nečeká. Zní to možná nereálně, ale třeba najdeme kamarádku či kamaráda právě tímto způsobem. V západních zemích na společném bydlení seniorů rozhodně nikdo nic špatného, natož ponižujícího nevidí. Naopak, je teď takzvaně in.

Jaký máte názor na cohousing vy? Mohli byste "na stará kolena" bydlet se svou přítelkyní v jedné domácnosti?

| bydlení | senioři | stárnutí

Autor: Jan Raška

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

13 komentářů

Soňa Prachfeldová 23.9.2015 09:28

Má to své výhody i nevýhody. S cizím bych do toho nešla a moje kamarádky mají své bytečky a zahrádky, já nakonec též. To spíš jednou snad ano, snad ne, pečovatelák, jak píše Květa. Má bezesporu své klady.

Květoslava HOUDKOVÁ 6.9.2015 05:25

Jen dodávám, že chov domácích mazlíčků je v mnoha Domech s pečov.službou povolen - je potřeba si takový zvolit. V našem ten zákaz je, ale mám náhradu: Kdykoliv mohu fungovat jako "psí MŠ" (fenka Terinka) - mám ji pro potěšení a bez dalších starostí !! - obě jsme spokojeny.

Alena Tollarová 5.9.2015 12:53

Miluško, Ty jsi uhodila hřebík na hlavičku. A máš velké štěstí, že máš takovou kamarádku.

Miluše Hasenohrlová 5.9.2015 09:22

Takové bydlení s mojí kamarádkou si dovedu představit.Jsme jako sestry.Než bych byla na obtíž dětem, šla bych touto cestou.

Jarmila Komberec Jakubcová 5.9.2015 08:23

Podle mého názoru bydlení více lidí ve společném bytě kde je jen jedna koupelna, WC a kuchyň vždy přináší problémy.Dobrým řešením jsou Domy s pečovatelskou péčí kde obyvatelé mají svoje soukromí ale i se mohou scházet.Dalším problémem ale je, že si obyvatelé nemohou sebou vzít své domácí mazlíčky, na které jsou citově vázaní.Cohousing je dobrý nápad ale vše má svoje negativa.Já osobněˇdávám ve stáří přednost dožít ve svém bytě či domečku a zajištění služeb jako je dovoz jídla, doprovod k lékaři či další péči podle potřeb seniora.Ale vždy se to odvíjí od zdravotního stavu seniora, dostupnosti služeb v místě bydliště a dalších faktorů.

Květoslava HOUDKOVÁ 5.9.2015 04:11

V Domě s pečov. službou bydlím - preventivně - od r. 2010. Mám svou garzonku s kuchyň.linkou, dost velkou předsíň (vešel se šatník,prádelník), přísluš. a přes chodbu ještě odklád. místnost. Žije zde do 25 osob - ale asi jako všude, i zde jsou drbny, kterým je lépe se vyhnout. Dokud to jde, snažím se žít aktivně, pak se ráda uchýlím do klidu svého soukromí. Toho soukromí si velmi vážím!! - je moje = poslední a proto si nikým nenechám narušovat . Ve městě žijí též moje děti - 4 vnoučata. Jsme tedy již 3 generace, respektujeme své životy, nevznikají tak zbytečné třenice - všem to vyhovuje a jsme spokojeni.

Zdenka Jírová 5.9.2015 00:09

Pokud se mohu sama obsloužit, mám ráda soukromí. Bydlela jsem s manželem 30 let s jeho rodiči. Nehádali jsme se, ale jsem teď ráda, že jsem sama a sama si řídím denní program. Návrh je z praktického důvodu dobrý, ale jinak si nejsem jistá. Mám několik kamarádek ve svém věku, denně si voláme, podle možností se scházíme, slavíme své svátky i narozeniny společně, ale dohromady bych bydlet s nimi / ani ony se mnou / nechtěla.

Jana Šenbergerová 4.9.2015 23:18

Také u nás máme dům s pečovatelskou službou, kde jsou jednotlivé garsonky, jejichž součástí je kuchyňská linka a sociální zařízení. Kdo nechce vařit, může si brát obědy ze školní jídelny. Zatím jsme dva. Samota mi nevadí, ale s kamarádkou by to mohlo být také fajn.

Alena Tollarová 4.9.2015 22:51

Kohouting, to znám. Cohousing zatím ne.

Marie Foltýnová 4.9.2015 22:33

Navštívila jsem s kamarádkou příbuznou v Domě s pečovatelskou službou.Měla svůj pokoj spojený s kuchyňkou,něco jako garsonku.Krásnou koupelnu a chodbičku s vestavěnými skříněmi.To by se mi líbilo,kdybych jednou měla volit mezi bydlení s dětmi,nebo v takovémto zařízení.S dětmi v žádném případě.Máme hodné děti,ale my máme svůj styl života a klid.Líbilo by se mi tam to soukromí a kdybych si chtěla popovídat,tak není problém zajít do společenské místnosti.Myslím si,že bych tam zavítala často.Nemám ráda samotu.

Načíst starší příspěvky