„Tedy pane kolego, vypadáte báječně, v tom věku, jak to děláte?“
„Inu to víte, nikdy jsem nechlemstal ty jejich přesládlé granule, plaval jsem hodně proti proudu a často skákal nad hladinu. To byste, panečku zíral, co já tam nahoře všechno viděl.“
„Jo, jo, taky jsem si občas povyskočil, ale poslední rok už jsem neměl na skákání ani pomyšlení.“
„A copak se stalo?“
„Ále, moje kapřice Lída se zabouchla do jednoho fajnovýho sedmikiláče z Rožmberka. Takovej náfuka, věčně se napařoval, že má nejdelší ploutev v rybníku a ona se mu na ty jeho silácký řeči chytla. Chtěl jsem to ještě zachránit, plácl jsem se přes ploutev a pořídil ji krásnu tučnou housenku, ale ani ta nezabrala. Tak jsem to letos zabalil, a vjel jsem do sítě dobrovolně.“
„Já jsem teda jít nechtěl. Každý rok jsem se před výlovem schovával pod kořeny té stoleté vrby, tam nikdy sítě nenatáhli, jenomže letos mě vyhnala ta nenasytná štika a já se pak dostal přímo mezi dvě sítě a nebylo úniku.“
„A jak dlouho jste tady v kádi?“
„Už se tu krčím čtvrtý den. Včera jsem se pěkně vylekal, že leknu, to když přestali na hodinu napouštět čerstvou vodu, ale naštěstí si toho všimli.“
„Jste takovej hubeňoučkej, vás si možná ani nevyberou“.
„No nevím, nevím, já se vždycky děsím, když do kádě nakukuje nějakej důchodce. Ti si vybíraj malý, ať nemusejí tolik platit. Divím se, že jim nevadí ty malý kosti.“
„No, oni to mají dobrý i tlustý. To kdyby tady byl ten sedmikiláč, tak má jistotu, že se dožije Štěpána.“
„A víte, že skončit jako karbenátek v oleji taky není žádný terno! O těch pár dní navíc. A stejně jenom hladovíte a lapáte po kyslíku.“
„Á, tak jde na řadu Ota. No, jo, tři padesát, toho si vezmou. Tak sbohem Oto!“
„Počkejte, poslouchejte, třeba ho nebudou chtít klepnout. To mi vyprávěl praděda, jak si ho vzali domů, dva dny jej máčeli ve vaně, děti mu podstrkovali pod fousy lodičky a pak vypustili zpátky do rybníka.“
„No, tak Ota takové štěstí neměl. A ještě ho chtějí stáhnout z kůže, chudáka.“
„Pozor, pozor pane kolego, jdou po vás, vyskočte!“
„Fuj, tak to jsem měl štěstí. No já se jenom děsím, co se mnou bude. Nechci se péct kdoví jak dlouho v troubě. A na česneku. Ten přímo nesnáším. Když už tak na pánvi, nebo ještě lépe ve friťáku, to je šup, šup a neplavete v tom tolik oleje.“
„Slyšel jste to, stěžovali si na Láďu, že má nějak olysalý bok. To se nedivím, že mu to pěkně hnulo žlučí. To bude mít někdo po večeři."
„Tak pane kolego, už jsem v naběráku, loučím se s vámi!“
„Držím palce, abyste nemusel ten česnek“.
„Nechám vám tu šupinu pro štěstí!“
„Kaprům zdar!“
„Kolik váží, tři třicet? Tak jo, vezmu si ho. Živého. Pěkné svátky!“
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %