Děda se v kuchyni bytu, který bychom dnes zahrnuli do kategorie čtvrté (bez dřezu, teplé vody, plynového či elektrického sporáku a rozsáhlé pracovní plochy), uměl věru otáčet. Vzpomínám si na rozpálenou plotnu osázenou vdolky plněnými povidlím nebo borůvkami, následně skládaných na sebe do vysokého promaštěného komínu. Nebo plnou mísu tvarohových taštiček sypaných mákem. A co teprve švestkové knedlíky...

A tento můj děda pékával k výjimečným příležitostem a oslavám - říkalo se jim "trachtace" - dort, který se ještě tenkrát nejmenoval po něm, ale po nějaké prvorepublikové kuchařce "Levný dort Zázrak". A zázrak to tedy byl.

Zázračný dort

V průměru měl neobvyklých 28 cm a pekl se v neobvykle nízké hliníkové formě po jednotlivých plackách. Celkem jich bylo šest. Ty se pak spojily "na střídačku" výbornou rybízovou, samozřejmě domácí, marmeládou a máslovým krémem nastavovaným hladkou moukou. Nahoře nazdoben "pilinami" z čokolády na vaření byl po uložení přes noc připraven splnit svůj úkol. Zázračně rychle zmizet ze světa.

Pamatuji si také, že o Velikonocích nabyl podoby velikonoční, což zajistil otisk zajíce v čokoládových pilinách.

Dědeček si naštěstí recept, podrobný popis práce a zejména formu na tento svůj zázrak, nevzal s sebou do hrobu, a tak jsme se stali majiteli "rodinného stříbra". Nutno podotknouti, že o neobvyklou formu se následně strhl v rodině boj, jednotliví příbuzní si ji tajně zcizovali a své loupeže zdatně zapírali. Posléze se vše vyřešilo ruční výrobnou dalších kousků.

Zvláštností také je, že štafetu výroby "Kola" převzali opět muži. Nejdříve můj tatínek, který ho zdatně a poměrně pravidelně pekl do svých 80 let, nadále pokračuje můj bratr a pokus už učinil i jeden z mých synů. Jelikož to bylo za polárním kruhem, netroufám si říct, jaký byl výsledek. Jako cukrář se neujal jen můj muž, který se tomuto úkolu podrobil pouze jednou a skončil "drobenkou" místo 6 placků. A tak, chtěj, nechtěj, peču já.

Ještě je třeba dodat, že tento skvělý dort nesnáší žádné inovace. V rodině už bylo několik pokusů, ale neobstály. Například jedna z pratet přidala do krému kávu - fiasko! Nebo do krému místo másla hera, samozřejmě z úsporných důvodů, - hrůza! Nastavování krému pudingem - změna chuti k pouhému standardu. Náhrada rybízové marmelády jinou - neobstojí! Tudíž je možné jen jedno jediné řešení. Dodržet striktně recept! A ten tady přikládám. 

Jak na to?

Ve vodní lázni rozpustíte 2 lžíce medu,15 dkg cukru a 5 dkg tuku. Přidáte opatrně 2 celá vejce. Do rozpuštěné směsi dáte kávovou lžičku jedlé sody. Chvíli mícháte na stole - utvoří se pěna a směs mírně zhoustne. Přidáte 46 dkg hladké mouky a na vále zpracujete těsto. Rozdělíte na 6 dílů.
Postupně vyválíte placky. Pečete buď ve formě o průměru 28 cm, nebo vykrojíte kola dle předlohy a přenesete na plech. Pečete v troubě vyhřáté na 200° dorůžova (3 - 4 min). Placku ihned vyklopíte na rovný povrch, za chvíli ztvrdne.

Na krém uvaříte půl litru mléka s 8 dkg hladké mouky na hladkou hmotu. Necháte vychladit. Utřete 25 dkg másla se stejným množstvím cukru a jedním vanilkovým. Postupně vmícháte uvařenou hmotu z mléka. Každou placku před potřením navlhčíte mlékem. Začíná se marmeládou (nešetřete), nahoře se končí krémem. Povrch se zdobí nahrubo nastrouhanou čokoládou na vaření.

Kdo se nechá odradit,přijde o jedinečnou ochutnávku dortu, který se běžně nevidí ani nekoupí, je ozdobou svátků, narozenin i svateb, chutná malým i velkým, má neobvyklé rozměry, chuť i náklady.

No prostě, je to ZÁZRAK!