Moje léto se neřídí kalendářem, ale podle rybářského řádu, je prostě různé. Četla jsem v rubrice "vztahy", že nejhorší pro manželství je, když má muž koníčka. Pisatelka tu varovně zvedá prst, pozor na rybáře a fotbalisty! Nebere v úvahu, že muž vstupující do vztahu, už koníčka má a my ho za to obdivujeme. 

Tady u nás, je každý kluk a chlap, buďto rybář, myslivec nebo fotbalista. Chlapi se prostě sdružují.

Čtyřicet let prožitých s rybářem, mne snad opravňuje k tomu, abych popsala jaké to rybaření je. Rybářem nemůže být každý. Chce to mít znalosti o rybách, vodě, technice lovu. Rybářem se člověk narodí. Rybář je trpělivý, neříká se jim jen tak, pro nic za nic, "tiší blázni" .

Když se rozhodnou vyjet na lov, přichází čas přípravy. Někdo běží nakoupit, jiný si vyrobí ty voňavé, barevné kuličky, bez nichž se neobejde a jimž se říká mazlivě "bojlís". Prohlédnou se pruty, vyberou ty správné podle ryby a vody, na kterou se chystá. Plus vše, co se potřebuje k vodě, pro relax. 

Každý rybář má u vody své místo, tam si krmí vodu předvařeným zrnim. Kapříci najíždí, vystrkuji pusinky a vám se zdá, že se usmívají. Každá ryba miluje něco jiného. Amura nalákáte na tvrdý sýr, dravce na živou rybu. Žadná se nedá snadno, o život umí bojovat. 

Nejkrásnější vzpomínky mám na Novomlýnská jezera, ještě z dob, kdy je napouštěli. Ve svých snech jdu, výrazně v mladším vydání, po pláži. Na hlavě myslivecký klobouk dokola obšitý zubama ryb. Lidé se otáčejí a říkají: to je manželka toho, co chytil ráno tu ohromnou rybu.
Vnuci tam s námi už jezdili do chatek. Cesty byly zpevněny panely, celý den hrála hudba od kolotoče. Trhovci se vnucovali se vším co tu zraje.

Ještě pořád na vás čekají nádherná rána. Čistá jako zrození. Pára stoupá z vod jezera a všechno je natěšeno na další den. Večery jsou jak ze starých filmů. Oheň, buřty, ryby, víno a zpěv při kytaře.

Rodina, která má muže rybáře, ho obdivně sleduje, přináší a podává, co lovec potřebuje. Žena se stará, ať nikomu nic nechybí. Všichni loví a já v křesle pletu, čtu, piji pivo. Voda se u vody nepije. Děti chytají na biče mrňavé rybičky, návnadu pro ty větší. Naučily se plavat, potápět a tábořit.

Hostenka, je kouzelná povolenka, jako host můžete chytat. Čekají vás tečkovaní línci, zubaté štiky, amuři a candáti jako klády. Na jezera jezdí rybáři z daleka. Ubytovny jsou tu honosné i turistické. Kemp Apollo má svúj rybník. Rybářský listek tu nepotřebujete a můžete zasvětit svého vnuka. Postačí udička a návnada. 

Jistěže to není zas až taková idylka. Znamená to nepořádek v kuchyni. To když se míchá krmivo a připravuje vercajk. Nepořádek v koupelně, když se činžák chodi dívat, co to zas ten soused chytil? Dohadování se, kdo tu rybu zabije. Rybáři jsou zpravidla dobří kuchaři. Nepořádek v celém bytě, když na chytačce zmoknete do nitě a pak to v bytě sušíte stylem "kde se dá".

Ze syna nám vyrostl rybář. Aby toho nebylo málo je i fotbalista. Řekněte si, 40 let a napíše pár řádek. Ale všechna moje léta byla byla hezká, každé jiné, ráda na ně vzpomínám.  

PŘIJEĎTE SI ZACHYTAT! Čekají na vás zákruty i tišiny řeky Dyje! Nejkrásnější je malý rybník mezi Břeclaví a Poštornou. Říká se mu Včelínek. Čistý, plný ryb. S rybářskou kantýnou, ubytováním. Ale o tom mami nepiš, říká syn, to by tam bylo narváno.

Takže oprava: Rybáři jsou dobří chlapi. RYBÁŘE ZA MUŽE BERTE!
Petrův zdar!