Píše se rok 1943 a letní Praha je nepřívětivá jako téměř vždy. Rozpálené ulice, hlučný provoz, navíc řádění okupantů, zatemnění a jiné nepříjemnosti. Rodiče přemýšlejí, jak své neduživé synky dostat na vzduch a do přírody.
Tatínek za svobodna byl náruživý turista a prochodil rozmanité kouty vlasti. Nejvíce se mu zalíbilo v Českém ráji, a tak měl představu, kam jet.
Rodiče provozují malý lahůdkářský obchod, takže společné vakace celé rodiny nepřichází v úvahu, rozhodli se střídat. V červenci se jede s maminkou do Českého ráje do pensionu Podháj, v srpnu s tatínkem do Chrudimi k babičce. Vypukly horečné přípravy. Tatínek nažhavil telefon Praha – Sedmihorky a vyjednal pobyt, maminka zatím začala balit kufry. Balení na dovolenou je asi všude podobné. Z obrovské hromady "nezbytně nutných" věcí bylo nutno oddělit to nejnutnější, jinak to nešlo pobrat a ani unést.
Nastal den odjezdu. Vybaveni každý malým kufříčkem s proviantem a oblíbeným méďou jsme s rodiči nasedli na tramvaj a odjeli na Denisovo nádraží (později Těšnov, dnes již neexistuje). Bylo zvykem přijít k vlaku nejméně o 1/2 hodiny dříve, abychom obsadili místa u okénka a v nekuřáckém oddělení. Tatínek koupil lístky, pomohl nám usadit se ve vlaku a už kvapil zpátky do krámu. Rádi jsme pozorovali ruch na nádraží, vyvolávání kamelotů i pikolíků s pivem. Ozvala se píšťalka, z poštovního vagonu zazněla trumpetka, lokomotiva si odfoukla, zapískala a jedem.
Tatínek se mezitím stačil vrátit a vyhlížel nás před obchodem. V Karlíně totiž jezdil vlak před naším obchodem, a tak jsme ještě zamávali tatínkovi z okna vlaku. Po cestě jsme pozorovali do té doby nám neznámou okolní krajinu, než nás pobavil pan průvodčí - bylo nám divné, proč volá fárkarten, až nám to maminka diskrétně vysvětlila. Asi v půli cesty jsme začali vybalovat svačinu - klasický řízek s chlebem a vajíčka natvrdo, dojedli jsme a to už se blížil Turnov. Ochotný pan průvodčí (v Praze dostal bakšiš) nám pomohl s kufry ke dveřím, a když vlak zastavil, zavolal nosiče. Přestoupili jsme na lokálku, kterou tahala lokomotiva zvaná kafemlejnek, na které jsme mohli oči nechat, zafuněla, zapískala, už se řítila k vytouženému cíli. Z okna jsme zahlédli střechu Valdštejna a hned jsme vyjednávali, kdy se tam půjdeme podívat.
Na nádraží nás očekával dobrý duch hotelu Podháj pan Karel. Zlatý, obětavý člověk, který byl číšník, výčepní, pomocný kuchař, pomocník pokojské, kočí a nevím, co ještě všechno stačil obstarat. Před nádražím čekal krásný koník zapřažený do bryčky. Nasedli jsme, naložili nám zavazadla a hurá krok co krok koník rozvážně vyjel k cíli.
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Libuše Münsterová
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
