Politikům, včetně těch dnešních, se stává, že jejich projevy zlidoví a pasáže z nich si lidé citují ještě po letech. Ovšem to, co předvedl generální tajemník komunistické strany Miloš Jakeš přesně před 25 lety je patrně unikum, jemuž se smál nejen český národ, ale i celý svět.

Záznam jeho vystoupení před komunistickými funkcionáři v Červeném Hrádku na Plzeňsku 17. července 1989 vyvolával mezi lidmi smích a Miloš Jakeš se stal nechtěnou komediální hvězdou druhé poloviny roku 1989.

Místy zcela zmatený, místy až bezelstně upřímný projev, který se šířil i prostřednictvím vysílání Rádia Svobodná Evropa či Hlasu Ameriky, byl pro mnohé Čechy i Slováky dalším signálem, že vládnoucí režim není zdaleka tak silný, jak se tvářil při rozhánění opozičních demonstrací.

Tak se na to pojďme podívat. Komunistický předák před svými soudruhy například mluvil o signatářích petice Několik vět z řad populárních umělců ("...no, tak řekněme, paní Zagorová. Je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok") nebo o přestavbě socialistického zřízení ("...to není jednoduchý proces, ta přestavba. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná"). V exkurzi do oblasti zemědělství si popletl brojlery s bojlery a hlavně apeloval na to, aby komunisté získali podporu obyvatel a nezůstali sami "jak kůl v plotě".

A právě heslo "Nechceme kůl v plotě" se stalo jedním ze sloganů masových protestů, které o čtyři měsíce později smetly vládu komunistické strany v Československu.

Zcela mimořádný blábol

Za rozšířením kazety s nahrávkou projevu stál disident a pozdější diplomat a ministr zahraničí a obrany Alexander Vondra, kterému ji přinesl literární kritik Josef Vohryzek. „Poslechli jsme si to v kuchyni, nevěřili svým uším, a pak jsem to poslal Milanu Schulzovi do Svobodné Evropy s tím, že se to musí hrát do omrzení,“ vzpomínal Vondra.

Projev koloval mezi lidmi ve zvukové podobě a také i s obrazem na videokazetách. Hned na první pohled přitom bylo zřejmé, že záznam je pořízen profesionální technikou, a tak se podezření komunistických bezpečnostních složek zákonitě obrátilo na televizní štáb, který na Červeném Hrádku Jakešův projev natáčel pro televizní zpravodajství.

K autorství nahrávky se v roce 1998 v Lidových novinách přihlásil Petr Smrčka, který byl v inkriminované době technikem na vysílacím pracovišti Československé televize. „Seděl jsem v místnosti, kde paralelně běžela videa snímající signály do vysílání a z míst důležitých přenosů pro kontrolu a analýzu případných závad.... Dopolední přenos z Červeného Hrádku šel k nám do záznamu, ze kterého se měl dělat hodinový sestřih na večer. Sledovali jsme ho jen lehce, politických blábolů běžely spousty, ale po pár větách bylo jasné, že to bude něco mimořádného. Cvaknul jsem knoflík videa a projev natočil,“ vzpomíná Smrčka, který kazetu poté rozmnožil a dal známým.

Chtěli mne jen zesměšnit

Jakešův projev si nahrál také pozdější šéf televizních odborů Antonín Dekoj, který byl jedním ze členů posádky přenosového vozu v Červeném hrádku. Dekoj dal podle svých slov pásek později k dispozici režisérovi Jindřichu Polákovi.

Své vysvětlení má ale i nechtěný hrdina nahrávky Jakeš. Podle něj za únikem nahrávky stála tajná policie a "vnitřní nepřátelé" v komunistické straně. „Prostě byl zájem zdiskreditovat mne. Sestříhali to tak, aby to vedlo k mému zesměšnění. To byl smysl a cíl té videonahrávky. Přitom tam o nic směšného nešlo. Znovu říkám – reagoval a odpovídal jsem jen na dotazy,“ obhajoval se v roce 2005 Jakeš v deníku MF Dnes.

Ať už se na šíření nahrávky podílel kdokoliv, její vliv na atmosféru v tehdejším Československu byl značný a významně přispěla k tomu, že se lidé po dlouhých letech normalizační éry přestávali bát projevit svůj názor.

Na část "legendárního" Jakešova vystoupení se můžete podívat zde: