Někdejší vůdce Německé demokratické republiky Erich Honecker zůstal po celý život zapřisáhlým stalinistou. Za spáchané zločiny neprojevil žádnou lítost. Po pádu berlínské zdi za ně byl souzen. Vzhledem k Honeckerově postupující nemoci byl však proces z humanitárních důvodů v lednu 1993 zastaven. Poté Honecker odletěl do Chile, kde o rok později, 29. května 1994, ve svých jedenaosmdesáti letech zemřel na rakovinu jater.

Honecker se narodil v rodině horníka v Sársku. NDR vládl od května 1971 do 18. října 1989, kdy byl pod tlakem masové vlny vystěhovalectví a sílících demonstrací donucen rezignovat. V březnu 1991 uprchl do Moskvy. V rozpadajícím se Sovětském svazu se po několika měsících stal nepohodlným, Bonn navíc stále více naléhal, aby byl vydán do své vlasti. Koncem roku 1991 se proto Honecker uchýlil na sovětskou ambasádu v Chile. Ta mu však nakonec poskytla azyl jen na půl roku. Poté byl nucen vrátit se do Německa.

Soudní proces s Honeckerem a pěti dalšími východoněmeckými prominenty začal v listopadu 1992. Obžaloba je vinila z odpovědnosti za zabití třinácti lidí při jejich pokusu o útěk přes vnitroněmecké hranice na Západ. Soudní řízení bylo od samého počátku ovlivňováno vysokým věkem většiny obžalovaných.