Právě před čtyřiceti lety (29. května) byl roku 1974 uveden na trh první stírací los ve státní loterii v americkém státě Massachusetts. Vymyslel ho počítačový expert s českým příjmením John Koza za pomoci odborníka na marketing Daniela Bowera. Los se jmenoval The instant game. Za jeden dolar mohl výherce v případě štěstí získat až 10 tisíc dolarů. Novinka vyvolala doslova davové šílenství a její princip začali kopírovat všude po světě.

Koza vyvinul algoritmus, který zaručoval naprosto náhodný výsledek pro každou loterijní kartu, Bower zase použil své zkušenosti z marketingu, aby losy vypadaly přitažlivě a zábavně. U této "okamžité loterie" bylo pro hráče zajímavé, že výsledek jednoduché hry se mohl dozvědět ihned a nemusel čekat, jak dopadne například losování nebo sportovní utkání.

Příjmy loterie v Massachusetts se po zavedení stíracích losů raketově zvýšily a hrací karty se rozšířily i do dalších amerických států. Dnes se s losy hraje po celém světě. Jsou dnadno přístupné, finančně nenáročné a nevyžadují žádnou speciální strategii ani znalosti. Na evropském trhu patří k nejpopulárnějším loterijním produktům. Oblíbené jsou také losy, jejichž výtěžek jde na konkrétní účel - na kulturu či sport.

V Česku se stírací losy objevily poměrně pozdě. Prvním byla Spartakiádní hra vydaná v září 1989. Prodalo se všech deset milionů kusů, přičemž jeden stál deset korun československých. Nejprodávanějším losem ve čtvrt století dlouhé historii u nás pak byla Tutovka (1991), jejíž finále se losovalo přímo na televizních obrazovkách. Ohlas měla také Vánoční kometa, v níž bylo možné vyhrát astronomických 100 milionů korun.

V oboru stíracích losů je v tuzemsku nejvýraznějším hráčem Sazka, kterou následují Fortuna nebo Tipsport. Stírací losy jsou možná překvapivě nejrozšířenějším druhem hazardu v Česku.